NEZNÁMÉ SULAWESI

Publikováno: 14. 2. 2020


Zuzana Habanova - 03 Kouzelné molo obklopené korálovou zahradou v Kadidiri paradise

V průzračných vodách východní Indonésie leží málo známý ostrov tvarem připomínající květ orchideje. Nebo také chobotnici se čtyřmi chapadly. Masový turismus jej dosud nezasáhl, přestože nabízí mnoho zajímavostí. Pohádkové Togianské ostrovy, zapomenuté Sangihe a Siau či jedno z nejlepších potápění v Indonésii. Ale také domy připomínající lodě, krvavé tradice a mrtvé děti zarostlé v kmenech stromů. Vítejte na Sulawesi!

V dřívějších dobách byl tento etnicky a nábožensky rozmanitý ostrov známý jako Celebes. Na jihu žijí převážně muslimové, na severu křesťané. Po příletu se ihned přesouváme do vnitrozemí centrálního Sulawesi, které je domovem bojovných Torajů.

Tajemná Tana Toraja je bezesporu jednou z nejzajímavějších částí Indonésie, nic podobného nikde na světě nenajdete. Horská krajina posetá políčky rýže, kávovníky a tropickými plodinami, všude okolo se pasou vodní buvoli. Symbolizují bohatství a společenské postavení zdejších rodin. Největší turistickou atrakcí jsou však tradiční domy tongkonany. Jejich střechy připomínají lodě, na kterých prý původní obyvatelé kdysi připluli. Nebo také rohy obětních buvolů, kterými jsou stavby bohatě zdobeny. Jsou jich tu celé vesnice, rýžové sýpky, dokonce i hotely. Mezi nejhezčí patří vesnička Kete Ketsu.

Torajové sice vyznávají křesťanství, jeho součástí jsou však krvavé rituály původní animistické víry Alok Todolo – úcty k předkům. Smrtí tu totiž život nekončí. Nebožtík je až do pohřbu považován za spícího, nákladný obřad se často koná i několik let po smrti. Až na něj rodina našetří. Nechtějte vidět, jak vypadá částečně mumifikované tělo. Většina peněz padne na nákup obětních buvolů. Ti jsou sice během života s láskou opečovávaní, před slavností však nehumánně podřezáváni na břehu řeky. Několikadenních ceremonií se účastní stovky až tisíce hostů, turisté jsou vřele vítáni. Stačí jen přinést nějaký dar. Tělo je potom pohřbeno v horských srázech, místo se označí soškou tau-tau, která má oblečení i obličej zesnulého. Jsou všude okolo, nejvíce u vesniček Lemo a Londa. Naprosto šokující je pak pohřbívání děti, kterým ještě nevyrostly zuby. Ve stromě se vydlabe díra, kam je tělíčko uzavřeno dřevěnými dvířky. Dítě prý čerpá sílu z mízy stromů, vyroste a v 16 letech odletí. Protože se otvory časem zacelí, nikdo dodnes neví, kolik dětí ve stromech je.

Zavítáme i do správního města Makale, kde nás zastihne mohutný liják. Nevadí, úkryt se šálkem kávy nám nabídnou vysmátí policisté. Z vysokého kopce Buntu Burake shlíží na město majestátní socha Krista. Je celá z bronzu a o deset metrů převyšuje známější příbuznou v Riu de Janeiru.

POHÁDKOVÉ TOGIANY

Pokud hledáte v Indonésii turisty zatím opomíjený ráj, jsou to právě Togianské ostrovy. Bílé pláže, průzračné laguny s korálovými zahradami, ubytování v dřevěných chatkách bez signálu, s elektřinou jen pár hodin po setmění. Na ostrovech jsou malé resorty, kde za nocleh a tři jídla denně platíme okolo 250-500 Kč. Dostat se sem není jednoduché. Ze severního Gorontala jezdí dvakrát týdně noční trajekt Tuna Tomini. Z Tana Toraja však musíme složitě přejet do jižního přístavu v Ampaně, odkud každý den vyjíždí několik přívozů.

Naším nejluxusnějším a nejdražším resortem je Kadidiri Paradise na skalnatém ostrůvku Batudaka. Ihned nás okouzlí dlouhým molem obklopeným korálovou zahradou. V křišťálové vodě šnorchlujeme celé hodiny. Večer si můžeme vybrat z velké nabídky koktejlů, což je na Togianech ojedinělé. Všude jinde mají jen pivo.

Levná Poya Lisa na Bombě je oblíbená především u baťůžkářů, vládne tu hippies atmosféra a rodinná pohoda. Z vysoké skály je nádherný výhled do okolí a skvělé šnorchlování nacházíme na nedalekém atolu.

Nejkrásnější je však Fadhila Cottages u vesničky Ketupat. Dlouhá bílá pláž, blankytně modrá laguna, za ní útulné chatky v palmovém háji. Jako z katalogu drahých cestovních kanceláří. Vůbec se nedivím Australance, která se sem na důchod odstěhovala. Vykupuje od rybářů ulovené želvy a pouští je zpět do moře.

Když se v resortech začneme nudit, je čas vyjet na výlet. Na křehké bárce se plavíme po rovníku okolo aktivní sopky Una Una. Obklopuje ji fantastický korálový útes plný ryb, želv a žraloků. O kousek dál stojí Hotel California. Není to žádný hotel, nýbrž jednoduchá chatka posazená na dřevěných kůlech uprostřed korálové laguny. Patří k nejhezčímu šnorchlování na Togianech. Nám sice připadá podmořský svět úchvatný, zkušenému potápěči však ne. Místní lidé používali k rybolovu dynamit, který zdejší faunu a floru velmi poničil. Obnova bude trvat spoustu let.

Další neobyčejný zážitek nás čeká v jezeře medúz.  Na ostrově Pulau Togean vznikla před 12 000 lety uzavřená laguna se skvělými podmínkami pro život medúz. Viditelnost v tmavě zelené vodě je nulová, jakmile se ponoříme do temných třicetimetrových hlubin, všude okolo nás se objeví těla medúz. I když jsou nežahavé, nedotýkáme se jich. Jejich křehká tělíčka by uhynula.

Navečer se zastavíme ve vesničce mořských cikánů Bajo, původních obyvatel ostrovů. Dříve lovci perel se dnes živí odchytem ryb a plodů moře. Jako by se tu zastavil čas. Polonahé děti a vyhublí psi pobíhají okolo nuzných domků, skoro na každém je ale satelit. Dokonce tu prodávají i chlazené pivo. Škoda jen, že jsme nikde nezahlédli kokosového kraba o velikosti lidské hlavy, který tu žije. Lepší odjezd než při pohádkově zbarveném západu slunce jsme si nemohli přát.

 

ODLEHLÉ SANGIHE A SIAU

V Celebeské moři severovýchodně od Sulawesi leží  Sangihe a Talaudské ostrovy. Jsou tak odlehlé, že sem zavítá opravdu jen hrstka dobrodruhů. Ostrovy pokryté hustou vegetací s činnými sopkami, obklopené průzračným mořem s korálovými atoly, však nabízejí nevšední cestovatelský zážitek. Na úrodné půdě se pěstuje vanilka, hřebíček a hlavně pala – muškátový oříšek. V doposud nezničených lesích žijí buvoli, papoušci a nártouni, malé opičky s vykulenýma očima. Sem tam se objeví nějaké to zemětřesení či výbuch sopky.

Sedíme v dodávce mezi bednami rajčat a chilli papriček a projíždíme větší a odlehlejší Sangihe. Krajina je nádherná, míjíme živá městečka s bílými kostely, všude kolem cest se suší hromady paly.  Největším překvapením je Čech Michal, který tu se svou ženou Ibhou provozuje Hattarua Guesthouse. Skvěle poradí s výletem na sopku Awu, opuštěné korálové ostrůvky nebo s potápěním k podmořskému vulkánu Mahangetang, který v hloubce pět metrů chrlí gejzíry horké vody.

Menšímu Siau se přezdívá doutnající ostrov. Zlověstně nad ním hřímá Karangetang, jedna z nejaktivnějších sopek Indonésie. Nepřetržitě se z ní kouří a v noci tečou potoky žhavé lávy. Naposledy zuřila v září 2013, kdy mnoho obyvatel muselo opustit své domovy. Stromy jsou obsypány mangem, papájou, pitayou, avokádem a obrovskými chlebovníky. Ty chutnají naprosto fantasticky. Velkým zážitkem je místní tržnice plná koření, ryb a ovoce. Veselí lidé nás okukují, a chtějí společnou fotku. Není problém sehnat místní palmovici, které tu říkají čaptikus. Má nasládlou chuť a laickým odhadem 30 % alkoholu. A nad celou tou krásou dohlíží s rozevřenou náručí ohromná socha Krista.

S rybářem se vypravíme na opuštěný ostrov Mahoro. Palmami lemovanou bílou pláž omývá průzračná laguna, obklopená vulkanickými ostrůvky. Jsme tu úplně sami. Takhle vypadá ráj!

 

PODMOŘSKÝ RÁJ BUNAKEN

Malý ostrůvek o rozloze 8 km2 ve stejnojmenném národním parku patří mezi nejlepší potápěčské lokality Indonésie. Viditelnost zdejších vod je až do hloubky 40 metrů. Poslední dny naší cesty trávíme šnorchlováním v neuvěřitelném přírodním akváriu. Dokonce si zaplaveme i mezi obrovskými želvami. A celou tu krásu kolem nás dokreslují ohromné kužele dodnes aktivních sopek. Krásnější závěr našeho cestování po zeleném Sulawesi jsme si nemohli vybrat. Šťastnou cestu!

V průzračných vodách východní Indonésie leží málo známý ostrov tvarem připomínající květ orchideje. Nebo také chobotnici se čtyřmi chapadly. Masový turismus jej dosud nezasáhl, přestože nabízí mnoho zajímavostí.

Text a foto: Zuzana Habáňová