INDONÉSIE – POSLEDNÍ LOVCI VELRYB
„Baleo, baleo,“ křičí náhle žena sedící na skále u pláže. Křičí z plných sil a ruku vymrští směrem k moři na vodní gejzír na horizontu. Vesničané rázem vyskakují ze země a po množství klacků tlačí své lodi do vody. Začíná lov na vorvaně. Čas je důležitý, neboť predátor může rychle zmizet v hlubinách. Na lov vyráží hned několik rodinných klanů. Kdo bude nejrychlejší, bude víc profitovat. Toto dnes kontroverzní drama se odehrává ve vesnici Lamalera, ležící na skalnatém pobřeží v jižní části ostrova Lembata (Lomblen) daleko na východě Malých Sund v souostroví Alor. Je to poslední místo na světě, kde se loví velryby pomocí malých dřevěných člunů a bambusových harpun.
David Černický
David Černický pracuje jako specialista v materiálových analýzách. Již 25 let je však také vášnivým tulákem, vyznavačem extrémního autostopu (cestování čímkoliv, jakkoliv, a vším, co se pohybuje). Na cestování ho fascinuje setkávání s obyčejnými lidmi ze všech koutů světa, poznávání jejich kultur, každodenního života, objevování míst, kde se nezdá běžným turistům nic zajímavého... Projel jako student stopem, zcela bez peněz, s kostkou třtinového cukru v batohu, v době bez mobilu a internetu celou Jižní Ameriku včetně odlehlých amazonských oblastí. Žil na plovoucích ostrovech na Titicaca. Pak nechyběla Evropa, Jihovýchodní Asie (Indonésie, Laos, Kambodža, Malajsie, Thajsko). Žil několik let v Austrálii a plnokrevným off-roadem procestoval 35 000 prašných kilometrů celým kontinentem včetně Tasmánie a Nového Zélandu. Pravděpodobně jako jediný v ČR nafilmoval legendární lov vorvaňů v Indonésii, kde i přes snahu tyto kmeny civilizovat motorizovanými čluny využívají domorodci dodnes tradiční způsob lovu velryb ke svému přežití. Zatím jeho poslední cesta byla letos do tajemných Ugandských „Měsíčních hor“ - Rwenzori a výstup na jejich nejvyšší horu.
