Rok, kdy jsem chtěl být doma

jur

Když jsem se v létě 2016 vracel z expedice na K2 v Pákistánu, zařekl jsem se, že budu v následujícím roce trávit co nejvíc času s rodinou, a budu tedy méně cestovat sám. Opravdu jsem se o to snažil, jenomže se to tak nějak semlelo, a jak už to bývá, nakonec dopadlo všechno jinak a já jsem v roce, který měl patřit výhradně rodině, viděl hned šest ze sedmi světových kontinentů. Všechny ty cesty byly krátké a dvě z nich dokonce skutečně splnily můj cíl – byl jsem s rodinou, anebo s její částí. A tak budu krátce vyprávět nejen o vernisáži v New Yorku a o výstupu na Kilimandžáro, ale také o putování za původními amazonskými indiány Waorani do Ekvádoru, o plachtění na slavné lodi Pangea kolem australských břehů a pak také o nejnáročnější cestě vůbec – o cestě za mořem s našimi dětmi. Pokud byste v tomto pelmelu hledali nějakou červenou nitku či oslí můstek… věřte, že jich je hned několik. Například to, že to všechno byla vlastně strašná prdel.

Koná se:

Kolem Světa | 26. 11. 2017 | SÁL 1 MERIDIAN | 14:30 - 15:30 | detail festivalu

Petr Jan Juračka je vědeckým pracovníkem a zároveň studentem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se kromě výzkumu v oboru Hydrobiologie věnuje vedení Přírodovědeckého fotoklubu a Semináře vědecké fotografie. Kromě své práce vede od roku 2009 pravidelně fotografické workshopy v Českém Švýcarsku a v Praze. Často publikuje v časopise FotoVideo a snaží se využít každý volný čas k tomu vycestovat za hranice, ať již za fotkami anebo videem. Vyhrál několik mezinárodních fotografických soutěží a v poslední době propadl problematice letecké fotografie i videa.