Provence všemi smysly
Publikováno: 9. 6. 2016
Pastva pro oči
Poetická zákoutí kamenných uliček. Malebná krajina. Levandulová pole, vinohrady, třešňové sady, hory a kaňony. Kompozice místní scenerie si prostě říká o malířské plátno. Propadli jí i impresionističtí mistři Vincent Van Gogh a Paul Cézanne. Není divu, vzduch je tu tak nějak průzračnější, barvy sytější.
Na paletě barev nesmí chybět modrá jako obloha. Zelené jsou olivovníky, platany, cypřiše, borovicové a cedrové lesy. Pak je tu fialová jako levandule, která ovšem kvete pouhých šest týdnů v roce. Žlutá jako slunečnice a obilné lány. Bílé vápencové útesy calanques a camarqueští koně. Černí býci a růžoví plameňáci. A v neposlední řadě tu je okr, nejstarší barvivo na světě. V Roussilonu užasnete, kolik odstínů může mít, podle obsahu železa a dopadu slunečních paprsků. Všechny tyhle barvy najdete také na dřevěných okenicích. Všechno tu spolu harmonicky ladí.
Nejen levandulová
Nejtypičtějším čichovým vjemem během dovolené v Provence je vůně levandule. Ta pravá roste pouze v polohách nad 600 m. Vše ostatní je lavandin, její kříženec, který není tak kvalitní, ale zato vydá více vonné esence. Málokdo si odtud neodveze alespoň malý voňavý pytlíček. Co vás ale překvapí, že v Provence krásně voní každá obyčejná louka! Může za to rozšířený porost zvaný garrigue, který označuje byliny jako vřes, tymián, rozmarýn, ale i obyčejné bodláky a jiné křoviny. Že vám to něco připomíná? Jak by ne, provensálské koření dnes chybí v málokteré kuchyni.
Další vůně na vás číhají doslova na každém rohu. Obchůdek s mýdly a parfémy, stánek s čerstvými rybami v marseillském přístavu nebo třeba šálek espressa ve Žluté kavárně, kterou miloval i Van Gogh.
Pohlazení pro chuťové buňky
Provence je labužníků ráj! Výčet dobrot by byl dlouhý. Sýry, croissanty, olivy, ryby, mořské plody… Místní specialitou jsou polévky bouillabaisse a bourride z mořských úhořů, vlků, ďasů a dalších ryb. Dochucují se omáčkou rouille nebo aïoli. K pečivu jsou skvělé olivové, sardelkové či rajčatové tapenády a terrina z husy nebo camarqueského býka.
Mlsné jazýčky potěší světově proslulý bílý nugát nebo callisons, bonbonky z mandlové hmoty, medu a melounového sirupu. No a pak je tu opět všudypřítomná levandule, kterou můžete ochutnat v podobě zmrzliny, medu, sirupu, koláčků nebo dokonce klobásek.
Francouzi jedí rádi a dlouho, oběd a večeře je často společenská událost. Tříchodové menu může mít například podobu nakládaného lilku, lososa s anýzovou omáčkou a mousse-au-chocolate. Na stole nesmí chybět také skvělé víno. To z provensálských vinic je nejčastější růžové. Prvotřídní jsou ovšem vína s apelací (AOC), kontrolovaným označením původu. Jedinečnou ochutnávku si užijete v Chateauneuf-du Pape, kde se psal příběh vína.
Na dotek
Slunce prý v Provence svítí 250 dní v roce. Paprsky můžete spokojeně vstřebávat na některé z pláží nebo také v opalovacích pergolách u slavného mostu Pont du Gard. Moc příjemné je pak chladivé pohlazení mořských vln. Už ne tak milé jsou štípance drzých komárů. Za to, abyste viděli úžasné solné mokřady v Camarque, ale určitě stojí.
Typickým provensálským jevem je mistrál, prudký horský vítr, který se znenadání přižene stokilometrovou rychlostí a ochladí během chvíle vzduch i vodu o několik stupňů. Zamává s vámi, zacuchá vám vlasy a odežene všechny mraky nad moře.
Hmat můžete také otestovat jinak. Pohlaďte si dva tisíce let starý obroušený pískovec amfiteátru v Arles nebo kůru stoletého olivovníku. Zkuste se v tom běhu času zastavit a uvědomit si, že je vám na tom světě fajn.
Cvrkot, slova, melodie
Při procházce provensálskou krajinou uslyšíte z hloubi keříků nezaměnitelný zvuk. V poledne a podvečer tak samečci cikád lákají své samičky. I přes veškerou snahu se Vám je ale zřejmě nepodaří zahlédnout.
Asi tak stejně těžké je minout v Provence pouliční umění. Může to být flétnový koncert u avignonského paláce nebo třeba skotačivé písně harmonikáře u fontány v Aix-en Provence. Úplně jiný pocit se Vás zmocní, když se rozezní varhany v chladivých zdech jedné z gotických katedrál.
Určitě se mnou budete souhlasit, že francouzština je neskutečně zvukomalebný jazyk. Zaposlouchejte se na lavičce pod platanem do hovorů hráčů pétanque nebo švitoření na trhu. C´est la vie! A jestli si po návratu domů budete chtít chvíli udržet náladu, zkuste třeba šansony Carly Bruni.
Můžete být romantik anebo taky ne, ale jak se v Provence jednou zatouláte, něco vám našeptává, že se sem prostě někdy vrátíte. To bude asi váš šestý smysl.
Autor: Karolína Chmelařová, CK Mundo
