Pěšky a s pádlem po Zakarpatské Ukrajině a Krymu
Publikováno: 9. 2. 2022
„Já vím, že na „gumáči“ se eskymovat pořádně nedá – ty přilby jsou dobré proti šutrům. Nejen v řece, ale i ze vzduchu“.
Tondova slova jsme pochopili až za vsí Dubové, kde nás dobře vytrénované děti bombardovaly připraveným kamením z mostu. Naštěstí pouze tady, na břehu řeky Těresvy jsme měli jedinou špatnou zkušenost s ukrajinskými domorodci. Dubové osídlilo převážně romské obyvatelstvo, které oblehlo náš autobus v místě, kde jsme vytáhli lodě z vody a chtěli se převléknout do suchého. Jedině šofér, který pobíhal kolem nás a mával výhružně klackem, dokázal naše svršky uhlídat. Nic ovšem nebránilo místním krasavicím, aby nabízely obnaženým chlapcům sexuální služby. Odjeli jsme bez újmy na zdraví a počestnosti k dalším řekám, kde nás čekala už jen samá vlídná setkání.
Všem milovníkům čistých, tekoucích řek bez jezů a „volejů“ s malebnou přírodou v údolích, mohu jedině doporučit řeky Riku, Těreblju, Těresvu a Černou Tisu. V jejich peřejích nenajdou dostatek adrenalinu ti, kteří vyhledávají vodácké lahůdky, ani si neužijí pohodlí turisté, kteří potřebují vybavená tábořiště s kuchyňkou a posekaným trávníkem. Přesto nikdo ze 30 účastníků naší vodácké výpravy nelitoval. Údolím každé z „našich“ řek vedla silnice, takže jsme mohli jet v lodích nalehko a pro případné havárie byl vždy po ruce autobus.
„Kolik vám platí za to, že tady plujete?“ Ptala se nás ukrajinská babička, když viděla, jak vylézáme z ledové vody a stahujeme ze sebe zapařené neoprény. I v Česku občas někdo nechápe, proč jsme ochotní zaplatit za to, že budeme několik dní nacpaní v lodi s rizikem nedobrovolné koupele a masáže v kamenitém korytě řeky. Méně zkušeným vodákům hrozí podobné radosti snad jen na několika úsecích (obtížnosti ww2-ww3). Nejdelší z peřejí je na řece Těreblje. Další říčky nás už jen kolébaly. Jen jednou jsme se u šťavnaté louky na řece Těresvě museli proplétat stádem krav, které se brodilo za pastvou a na rozdíl od nás byli býci i v silném proudu na svých čtyřech nohách podstatně stabilnější než naše .
Za týden přes 3 poloniny
Poté, co jsme 8 let od vodácké výpravy nasedli do vlaku směr Michalovce, nás poněkud zaskočilo, že celý vagón právě před církevními svátky skoupili Češi jedoucí na hory Ukrajiny. A všichni pokračovali dál autobusem do stejného výchozího města – Rachiva. Docela nás potěšilo, že jsme nikoho z nich nezahlédli dřív než ve zpátečním vlaku na Prahu. Většina turistů zamíří z východiska tras v Rachivě na východ, k nejvyšší hoře Ukrajiny – 2061 m vysoké Hoverle. My už jsme měli jeden výstup na Hoverlu za sebou, otočili jsme se pro změnu na sever k polonině Svidovec. 24 hodin od chvíle, kdy jsme vyrazili z Barrandova k hlavnímu nádraží, jsme už měli postavený stan pod hřebenem za posledními salašemi. Díky tomu, že jsme byli jen dva a dlouho jsme nevyspávali, podařilo se nám během 7 dní přejít ještě další 2 poloniny – Krasnou a Boržavu. Problém nebyl ani s dopravou mezi Koločavou a vesnicí Volovec, kde neustále jezdí mikrobusy zvané maršrutky. Než jsme si nakoupili čokoládové „konfety“ a zmrzlinu, vždycky se nějaký povoz objevil. Jen jednou nás zahnala z hřebene bouřka, kterou jsme přečkali raději pod korunami stromů a jedinkrát jsme se nechali svést bludnou pěšinkou o 3 km vedle vesnice, kam jsme měli namířeno. Pokud vás provází pěkné počasí a máte běžně dostupnou mapu (http://mapy.mk.cvut.cz), nebudete mít s orientací žádný problém. Na rozdíl od Hoverly, kde se v poslední době objevily úplně nové značky, které vám oznamují m.j. i do jaké výšky jste vystoupali, cesty na poloninách značené nejsou, jen občas narazíte na směrovku s názvem vesnice. Úmyslně jsme postupovali z východu na západ, abychom v případě nepříznivého počasí nebo nenadálých událostí mohli sejít dřív k železnici. Začátkem prázdnin byly ještě studánky plné čisté vody, s přibývajícím létem v nich ale voda ubývá. Studánky najdete pod hřebenem, v malých prohlubních, kde se stékají pramínky z tajícího sněhu. Nedostatek tekutin můžete doplnit ve vesnických hospůdkách, kde vám načepují i Staropramen (např. pod Hoverlou ve vsi Lazeščina). Nebýt rozkopaného hřebene na polonině Krasna, která nás kromě odloženého potrubí překvapila množstvím květin a motýlů a kdyby nebylo rozmáhající se „džípové a náklaďákové“ turistiky v oblasti Svidovce, nemělo by putování Zakarpatskou Ukrajinou žádnou chybu.
Krym – geologická perla
Krym není jen pionýrský tábor Artěk a bachčisarajská fontána, jak si mnozí pamatují z předrevolučních hodin ruštiny. Na Krym jezdí geologové, speleologové, milovníci historie, hor, romantiky i dobrodružství, Rusové si tady léčí průdušky i klouby. Za rohem od Chánova paláce ve městě Bachčisaraj, kde nad fontánou rozjímal A.S.Puškin, se rozkládá nejznámější z jeskynních měst – Čufut-Kale. Všechny „pěščernyje goroda“ (na západě Krymu jsou 3 velké komplexy) sloužily od 6. století n.l. v době Kazarské říše jako úkryt před nepřáteli. Mohlo v nich žít najednou až 5000 obyvatel. Některé byly obývané až do 19. stol. V rozsáhlé krasové oblasti jsou k nalezení zkameněliny, prohlédnout si můžete ledové propasti a množství jeskynní, z nichž některé jsou zpřístupněné veřejnosti. Fyzicky náročný, ale romantický je celodenní průstup Bolšim kaňonem nedaleko od Bachčisaraje. Členité jižní pobřeží vystupuje do výšky často přes 1000 m (Roman Koš – 1545 m). Na východě poloostrova, poblíž města Kerč naleznete další geologické lahůdky – bahenní sopky, písečné duny a jezera s léčivým bahnem, v rezervaci Kara-Dag můžete navštívit delfinárium a skalní město na okraji sopečného kráteru. Z dalších historických památek stojí za návštěvu řecké město Chersones u Sevastopolu, janovská pevnost v Sudaku, nejstarší křesťanský kostel, hrobky ze 4. stol. př. Kr. a turecká pevnost v Kerči. Napříč celým Krymem se dopravíte po železnici nebo autobusem, příp. maršrutkou. Z Jalty do Simferopolu se můžete 90 km svézt tramvají, která vystoupá od moře do výšky 796 m nebo se lanovkou můžete vyvézt na horu Aj Petri.
Milí Rusíni
Ještě jednou nás příroda Zakarpatky poučila, že je třeba v každé situaci myslet na zadní kolečka. V závěru naší jarní vodácké výpravy se část vodáků přeměnila na horaly a vydala se na poloninu Svidovec. Večer, při výstupu na hřeben, si nešťastnou náhodou jeden z kamarádů zlomil nohu. V partě bylo celkem 5 lidí, bez cizí pomoci nebylo možné dopravit zraněného do údolí. Nepomáhaly ani zoufalé pokusy o přivolání vrtulníku. Prý by je podle zadaných souřadnic GPS pilot nenašel. Dva se vydali pro pomoc do nejbližší vesnice, kde si nechali batohy a přibrali dalších 6 chlapů, kteří jim pomohli Jirku snést k silnici. I v 10 lidech jim transport neprůchodným terénem trval 10 hodin. Do nemocnice vzdálené necelých 50 km se Jirka dostal až po 40 hodinách. Dobrovolní záchranáři si řekli za svoji pomoc a úschovnu batohů „jen“ o 400 dolarů, na které se skládal celý autobus.
Zatímco na svazích Svidovce probíhaly záchranářské práce, šplhali jsme s manželem bez tušení něčeho zlého k vrcholu Hoverly. Na tehdy bídně značeném hřebeni jsme zapadli do kleče a nestihli jsme sraz s naším autobusem. Brzy si zmateně pobíhajících turistů všimli domorodci, kteří nás nakrmili a uložili do vlastních postelí. Za útulné ubytování nechtěli ani groš, až ráno jsme jim přece pár hřiven věnovali.
Nakonec všechno dobře dopadlo, autobus jel z nemocnice v Rachivu s Jirkou ležícím na zadním sedadle téměř non-stop do vojenské nemocnice ve Střešovicích a po 2 měsících jsme se všichni šťastně sešli v jedné vodácké hospůdce, kam Jirka dorazil na kole.
Rady na cestu:
Peníze
si můžete vyměnit hned za hranicemi a ve větších městech.
Památky
Nenechte si ujít skanzen v Užhorodu a muzeum v Koločavě.
Hranice
Celníci na hraničním přechodu v Užhorodě s oblibou odmítají pustit do Ukrajiny autobusy s přívěsem.
Pro pěší doporučujeme použít místo dálkových autobusů (Praha – Užhorod) raději kombinaci vlak do Michalovců a navazující autobus Michalovce – Užhorod, který na hranicích nebývá podrobován tak zevrubné kontrole.
Ceny
potravin jsou hlavně na tržištích nižší než v Česku, nemá smysl brát s sebou velké zásoby. Chleba, ovoce a zeleninu dokoupíte v každé vesnici.
Jízdenky jsou levnější než u nás, může se ovšem stát, že v hlavní sezóně budou vlaky obsazené (zvlášť přes Užhorod nebo Kyjev na Krym). Autobusů jezdí do Rachiva několik denně, první vyjíždí krátce po příjezdu rychlíku do Michalovců. Zpáteční jízdenku (na vlak) si zajistěte raději týden předem.
Krym
Příjemnější koupání nabízí Azovské moře, pláže v Jaltě jsou přelidněné. Ceny jsou na Krymu o něco vyšší než na Zakarpatí. Ubytování v soukromí pořídíte za 100-200 Kč/noc, v lidové jídelně se dobře najíte za 70 Kč.
Konverzace
Všude se domluvíte rusky, v Karpatech vám bude stačit pomalá čeština.
Text: Kamila Hnyková
