Arménie kousek po kousku
Publikováno: 4. 5. 2020
O Arménii se toho dá se toho říct tolik, a přece to nebude stejné jako to zažít. Je jiná na severu, kde vám drsnost a strohost všeho kolem vás našeptává otázku, tak tohle je ta krásná Arménie? A pak jako byste přešli čarovnou hranici. Najednou jste v zeleném a půvabném vnitrozemí a hledíte na vzdálenou hradbu hor Malého Kavkazu. Kousek jižněji torza kostelů nahrazují úchvatné a opečovávané svatostánky. Jedno mají kostely a kláštery společné – hoří v nich tenké svíce, a je tam patrná stopa života.
PŘÍRODA
Jaro je krásné období, je už pěkně teplo, ale ne horko jako v létě. Na severu jsou noci ještě chladné, zato na jihu už teploty koncem května šplhají ke čtyřicítce. Na vyhlášené meruňky byste si ale museli počkat až do června. Na čem si ale už smlsnout můžete, jsou moruše, které rostou skoro všude. Když se procházíte jarní přírodou tak zjišťujete, jak pestrá je tu flóra, a kolik druhů květin vidíte vůbec poprvé.
Míříme k horkým pramenům v Jermuku. Nejsou to jediné prameny na území Arménie. Jak teplé jsou, zjistíte, když se s doprovodem vydáte do kopců a vykoupete se v nich. Doprovod je nutný, v lesích byste se totiž mohli potkat s medvědy. ‚Jermuk‘ znamená pramen, a ve stejnojmenném městečku najdete malé lázně, které se tak trošku podobají Karlovým Varům. Jejich jediný teplý pramen má podobné složení, a ochutnat je ho možné na kolonádě. Další podobnost jsme našli v symbolice s karlovarským kamzíkem. Až vás tedy bude někdo zvát na ‚jelena‘ můžete být v klidu. Tenhle určitě neuteče. Z velké výšky, odkud je na celé lázně pěkný výhled, shlíží dolů. Odsud dohlédnete daleko, a tak můžete vidět i polorozpadlý plavecký stadion na kraji jinak pěkného jezera.
Vykoupat se dá taky v krásných, a tak trochu schovaných, teplých pramenech u Ďáblova mostu ne daleko od Tatevu.
V přírodě možná na medvěda nenarazíte, ale docela jistě se potkáte s hady. Na celém území Arménie žije sedm druhů jedovatých hadů a nějaký ten škorpión. Docela se tedy vyplatí koukat, kam šlapete. Do trávy bez vysokých bot raději vůbec nelezte. Setkání se zakavkazskou zmijí by nemuselo dopadnout dobře. Pro vás. Jsou tu oblasti, kam domorodci nechodí ani ve vysokých holínkách.
DOPRAVA
Jestli se rozhodnete, že si Arménii projedete autem, zabukované auto na vás bude čekat přímo na letišti. Je fajn číst smlouvy, tak tady to udělejte taky. Pak vás překvapí už jen koně pasoucí se na středovém travnatém pásu čtyřproudovky nebo stáda ovcí a krav kdekoliv na okreskách. Honáci to neřeší a ženou svá stáda nejkratší cestou.
Na cestách, které jsou většinou prašné a v dost zuboženém stavu potkáte moderní auta, stejně jako historické kousky. Naleštěnou Carevnu nebo Žigula, předělaného na plyn. A legendární Bucharka, ha! Ta je tu k vidění taky docela často. Přesunovat se dá vcelku pohodlně autobusy, maršrutkami anebo taxíkem. A jak se co nejrychleji a zároveň nejpohodlněji přepravit přes rokli ke klášteru v Tatevu? Tramvají. To je místní název pro tatevskou lanovku, která vznikla, aby překlenula Vorotanskou rokli. Oficiálně nese jméno ‚Tatev wings‘. Kromě parádního jména si nese i parádní rekord – vzdálenost mezi sloupy lanovky je 5752 metrů! To patnáctiminutové svezení za to stojí. A koho by zajímalo, co to stojí, cena zpáteční jízdenky je 7000 dramů pro jednoho.
NÁBOŽENSTVÍ A KOSTELY
Arménská apoštolská církev patří k nejstarším na světě, zakladatel je Řehoř Osvětitel. Arménie přijala křesťanství v roce 301, jejich současnou hlavou je Garegin II. Kousek od Jerevanu existuje místo, takový arménský Vatikán – Echmiadzin. Říká se, že až 93% obyvatelstva vyznává tuto víru. Tomu číslu snadno uvěříte, když to na místě vidíte.
Koncentrace kostelů, chrámu a kaplí je obrovská. Na severu jsou stavby zanedbanější nebo zchátralejší, na jihu a na západě, to vypadá zase jinak. V některých klášterech žijí mniši, některé zejí prázdnotou, ale v každém i polorozpadlém kostele je kaple, buď je součástí, nebo je vně kostela a v ní hoří svíčky. Jsou tam obrázky, květiny, oltáře se závěsem, někde si svíčku můžete koupit, pak zapíchnout do písku v kovové vaně.
A kostely, které stojí za zhlédnutí? To se nedá říct. Každý má něco, a každý je krásný něčím jiným. V Khor Virapu, kde byl vězněn Řehoř Osvětitel, zakladatel církve, nebudete nikdy sami, abyste si vychutnali atmosféru místa a pohled na posvátnou horu Arménů. S vámi tam bude dalších 150 lidí. Je možné, že vás okouzlí klášter Sanahin, patřící na seznam světového dědictví, stejně jako malovaný kostel v komplexu Haghbat. Nádherný je zachovalý malý kostel Noravank nebo rozsáhlý klášter Talin. Viděli jsme jich desítky, a všechny byli pozoruhodné. Když budete mít štěstí, můžete sledovat, jak probíhá křest, nebo v odlehlém klášteře nakouknete do života samotářských mnichů.
JÍDLO
Od prvního dne jsme se těšili na speciality arménské kuchyně. Byli jsme vybaveni seznamem jídel, která chceme ochutnat, ale na pouliční občerstvení jsme si museli počkat až do středozemí. Šaurma, chašlava, kebab, šašlik a výborné domácí sýry, saláty a pečené ryby. Dočkali jsme se. Čerstvé potraviny koupíte na trhu i v samoobsluhách. Na trhu dostanete i jeden artikl, který není tak úplně běžný. Zrnkovou kávu. A hned vám ji na monstrózním a hlasitém mlýnku namelou. Určitě ochutnejte sušené ovoce, máčené ořechy v medu, sladký koláč gata s drobenkou uvnitř, arménské víno a koňak. Jestli máte rádi dobrou kávu, dejte před presovanou z mašiny přednost té vařené v džezvě. Je vynikající.
ZAJÍMAVOSTI
Při putování sem tam narazíte i na jinou historickou stavbu než je kostel nebo klášter. Při vstupu do temného objektu, se přenesete do dávných časů, kdy karavany putovaly týdny a měsíce, a jedním z míst, kde mohly v bezpečí přečkat noc, je karavanserai Salim ve výšce 2420 metrů nad mořem.
Dalším zajímavým místem je hřbitov Noratus. Pohřbívalo se tu mezi 9. a 17. stoletím. Je nejrozsáhlejším hřbitovem s typickými kamennými kříži zdobenými rytinami. Říká se jim chačkary, a jsou významným kulturním dědictvím. Nejenže tu uvidíte tohle unikátní křesťanské umění, ale potkáte tu moc milé stařenky.
Khndzoresk, město ve skalách, kde se žilo až do 50. let minulého století. Pak soudruzi ze Sovětského svazu usoudili, že bydlení v jeskyních je nedůstojné, postavili na vrchu vesnici a donutili lidi se tam přestěhovat. Na začátku 19. století tu bylo 1800 domácností, 7 škol, 27 obchodů a 3 kostely.
Karahunj neboli arménský stonehenge je hned o pár tisíc let starší než ten anglický. Kamenný komplex je nejen starší, ale o hodně rozsáhlejší. Prehistorický obrovský monument leží v blízkosti města Sisyan, 200 km od Jerevanu.
Arménie nás lákala nejen z hlediska geografického, máme ten blízký východ rádi. Lákalo nás poznat zemi, která má jako jediná svou církev, vlastní jazyk, který zní, jako kdyby se mluvilo pozpátku, a unikátní písmo, jehož autorem je lingvista, mnich a teolog Mesrop Maštoc. Chtěli jsme poznat historii této postsovětské republiky a i jejich kostely a kláštery, kterých je tu opravdu hodně. Ochutnat místní kuchyni a vidět, co roste a žije v přírodě. A tak jsme se vydali na cestu. Arménie nás v mnohém nadchla i překvapila. Je jisté, že se v budoucnu ještě uvidíme.
Autor: cajovnauholuba.cz, text: Dáša Franková, foto: Dáša Franková a Petr Zeman
