Gaudího Barcelona
Publikováno: 16. 2. 2015
Hlavní město Katalánska a druhá největší španělská metropole pulzuje životem a jižanským šarmem. S římskými základy, gotickým srdcem a špetkou avantgardy je navíc Barcelona jednou velkou učebnicí dějin umění. Právě s tímto místem je spojena tvorba takových umělců světového formátu, jako je kubistický mág Pablo Picasso či surrealista Joan Miró. Kdo však v Barceloně zanechal nejvýznamnější otisk a přispěl k jejímu nezaměnitelnému koloritu, byl Antonio Gaudí i Cornet.
Příroda jako základ všeho
Gaudí se narodil v roce 1852 do rodiny kovotepce. Už od dětství ho fascinovala příroda a v kresbách projevil umělecký talent a kreativitu, což se rozhodl zúročit ve studiu architektury. V té době vládl Evropě výstřední styl zvaný art noveau, secese či modernismus. Gaudí jej však svou originalitou zdaleka přesáhl.
Barcelona dnes disponuje desítkou jeho staveb, které se vymykají všem šablonám. Jak by také ne, když mu byla inspirací dynamická příroda. Obdivoval její krásu a zároveň užitečnost, struktury a organické formy, které přežívají. Gaudí byl nadaným pozorovatelem, obdařeným dětskou představivostí a zároveň smyslem pro logičnost. Nebál se používat nové materiály a techniky – jako první v architektuře použil hyperboly a paraboly. Nejlepší učebnicí architektury byl pro něj strom, na který shlížel z okna svého studia.
Osudová spolupráce
Mezi Gaudího raná díla patří několik městských lamp, které osvětlují náměstí Plaça Real a Pla de Palau či malá ještěrka zdobící kašnu v Parc de la Ciutadella. Osudová byla pro mladého architekta světová výstava v Paříži roku 1878, kde jej objevil průmyslník a mecenáš Eusebi Güell. Krom toho, že jeho zakázky daly Gaudímu možnost vyniknout, našel v něm také nerozlučného přítele. Vybudoval pro něho nevšední šestipatrový Palác Güell, mimo jiné zajímavý tím, že jeho střechu zdobí barevné komínky, které odváděly pach ze stájí v přízemí. Prolíná se v něm gotika, islámský styl i secese.
Park Güell měl být původně residenčním a odpočinkovým místem bohatých měšťanů, ale z projektu sešlo a v jednom ze dvou domů žil nějakou dobu sám Gaudí. Schodiště s nejfotografovanějším ještěrem široko daleko zavede návštěvníky k impozantní hale Sala Hipóstila. Dórské sloupy podpírají otevřenou plochu, kterou rámuje zvlněná lavice v podobě mořského hada obsypaného pestrobarevnými mozaikami. Celý areál je protkán bludištěm cestiček, viaduktů, sloupořadí a má symbolickou podobnost s antickým městem Delfy.
Casa na čtyři způsoby
Casa Vincens byla jedním z prvních Gaudího projektů. Letní sídlo, bohatě dekorované florálními motivy, bylo rok po Gaudího smrti oceněno jako nejsymboličtější stavba ve městě a v současnosti je jeho prodejní cena neuvěřitelných 30 milionů EUR. Inspirací pro výstavbu Casa Calvet bylo katalánské baroko, i tak zde ale nechybí výjevy z přírody, jako reliéfy s houbami nebo malby hroznů, dle zájmů majitele.
Další dva mimořádné domy působí dojmem neustálého pohybu. Exteriér Casa Batló svou barevnou mozaikou připomíná zrcadlení vodní hladiny a střecha pohádkovou zahradu, ve které odpočívá obří drak. Casa Milá byla překřtěna lidem na La Pedrera – „kamenolom“. Obytný blok působící až futuristickým dojmem má průčelí z šedého kamene, které je zvlněno jako útes omílaný vlnami a větrem. Balkony z tepaného železa evokují mořské chaluhy.
Bible v kameni
Gaudího svatou misí se stala výstavba monumentálního chrámu La Sagrada Família, které věnoval 43 let svého života. Jelikož financování probíhalo výhradně ze sbírek a darů, tempo stavby bylo velmi pozvolné. Poslední roky Gaudí strávil v askezi a na staveništi dokonce přespával. Když ho před chrámem srazila tramvaj, nikdo ho nepoznal a pomoc na sebe nechala dlouho čekat. Následkům této nehody architekt podlehl a zanechal po sobě sotva čtvrtinu stavby, která byla zosobněním jeho hluboké víry a ideálů.
Plány na dostavbu chrámu poškodil požár, výstavba však pokračuje dodnes, což umožňují zejména příjmy ze vstupného. K současným osmi věžím má přibýt deset dalších, které zatím suplují kovové jeřáby a lešení. Gaudí si však stihl vyhrát s průčelími Kristova narození, utrpení a zmrtvýchvstání, které zdobí množství florálních a biblických výjevů. Po vstupu do chrámu pak návštěvníka obejme silný genius loci a zůstane stát v němém úžasu nad sloupy připomínající stromy, nevšední hrou světla pronikajícího skrze barevné vitráže a monumentálností celého prostoru.
V roce 2026 to bude sto let, co Antonio Gaudí odpočívá v neogotické kryptě svého chrámu. Zda se dočkáme plánovaného dokončení tohoto kontroverzního díla nebo blahořečení jeho autora, můžeme jenom hádat. Prozatím se pojďme zatoulat v barcelonských uličkách. Nálada barevná jako střípky Gaudího mozaiky v nás bude rezonovat ještě dlouho poté…
Autor: Karolína Chmelařová, spolupracovnice CK Mundo, která pořádá poznávací zájezdy do Španělska
