Kolem Afriky na motorce
Publikováno: 16. 10. 2017
Jak tohle všechno začalo? Od menších víkendových cest kolem „komína“ jsem se začal postupně vzdalovat, až přišla v roce 2013 solo cesta přes Střední Asii až do Mongolska. V době, kdy mi bylo 25 a o cestování jsem toho moc nevěděl. Sháněl jsem informace, kde se dalo a pak konečně vyrazil. Po dvou měsících jsem se v pořádku vrátil a zjistil, že svět je daleko lepší, než jsem si představoval. Od té doby se snažím na každé cestě vidět a poznat toho co nejvíc.
Číza byla doma v garáži zapomenutá několik dlouhých let a já jsem v ní objevil nejlepšího kamaráda na cesty. Cestou kolem České republiky jsem si ověřil, že tahle motorka rozhodně nepatří do starého železa. A tak se pomalu začal rodit plán vyrazit s ní někam hodně daleko.
V prosinci roku 2015 jsem se vydal na cestu kolem Afriky bez jakýchkoliv plánů a bez předem vyřízených víz. Postupně jsem se prokousával po západním pobřeží Afriky tímto obrovským kontinentem a úspěšně řešil nástrahy, kterých bylo na cestě nespočet. Po pěti měsících jsem dorazil do Jihoafrické republiky až na Střelkový mys (nejjižnější místo Afriky), kde jsem se rozhodl svoji cestu pozastavit, abych se tam mohl letos (2017) na jaře vrátit.
Když jsem v březnu 2017 přistál v Kapském městě, byl jsem plný očekávání. Cestou přes Jihoafrickou republiku jsem projel hornaté Království Lesotho, kde si můžete v zimě dokonce zalyžovat. Ve Svazijsku jsem navštívil národní park Hlane, kde se to lvy jen hemží. Následovaly nekonečné pláže Mosambiku, kde jsem si podél cesty kupoval přímo od pěstitelů kešu oříšky. V Malawi jsem pak ochutnal jak chutná čerstvé avokádo a můžu říct, že jsem této chuti naprosto propadl. Od této chvíle a po následující tři měsíce se můj jídelníček neobešel bez tohoto ovoce. Tanzanie mi ukázala poklady v podobě národních parků plných zvířat, kde jsem měl možnost vidět velkou migraci pakoňů. Největším překvapením pak byla Rwanda. Tento stát poznamenaný genocidou v roce 1994 se stal jedním z nejhezčích, které jsem při této cestě projížděl. Jeho čajové a kávové plantáže, nádherná jezera a lidi, kteří jsou opravdu příjemní a nežebrají, dělají z tohoto rozlohou malého státu skoro až zázračnou oázu. V Ugandě jsem strávil po menší túře hodinu ve společnosti goril horských. Další zajímavostí tohoto státu je možnost navštívit národní parky v sedle motocyklu, to jsem samozřejmě musel také vyzkoušet. K samotnému Viktoriinu jezeru jsem se dostal až na území Keni, kde jsem mimo jiné vyřizoval víza pro zbývající státy na mé cestě Afrikou.
Samostatnou kapitolou tohoto putování je Etiopie. Není snad hezčí země v Africe, ale její občané z ní dělají jedno z nejotravnějších míst. Ustavičné žebrání a civění je až k neuvěření. Krom jiného jsem tu posunul svůj výškový rekord v sedle čezety a stanovil tak maximum na 3555 metrů nad mořem. Aktivní vulkán v Danakilské proláklině byl dalším dech beroucím místem v Africe. I přes aktuálně probíhající období dešťů jsem se dostal do Súdánu, kde jsem se těšil na teplo a hlavně sucho. Nicméně pár kilometrů před Chartúmem mě překvapila jedna z nejsilnějších přeháněk a následující dva dny jsem měl ještě přeháňky dokonce v pouštních oblastech. Ve chvíli, kdy jsem překonal hranice do Egypta, jsem se už cílil jako bych byl v Evropě, vždyť už to bylo jen dva tisíce kilometrů a taky jsem tuto vzdálenost zvládl ujet za týden. V Alexandrii už následovalo jen poslání motorky do Itálie a já se tak po pěti měsících rozloučil s Afrikou.
Technické info:
ČZ 175/470 Sport
Rok výroby 1963
Dvoutaktní jednoválec
Maximální rychlost 105, ale nikdy jsem s ní nejel víc než 90
V Africe najeto 45 tisíc kilometrů
Autor: Martin Magnusek
