Na lodi deltou Neretvy
Publikováno: 7. 9. 2015
Když jsem vystoupil z letadla v Dubrovníku, byl jsem najednou obklopen tisícovkami milovníků krásného chorvatského pobřeží, mířících za odpočinkem a mořem. Takové Chorvatsko zná pravděpodobně každý. Přibližně hodina jízdy autem od Dubrovníku směrem na Split… a jsme v městečku Opuzen, centru úplně jiného Chorvatska. Na řece Neretvě, kde uvidíte staré rybáře, jak ošetřují své sítě, kde se soutěží ve vaření rybího guláše, pluje na starých loďkách po chladných a čistých vodách rozvětvené říční delty, kde lze pozorovat stovky druhů ptáků včetně orlů a pelikánů, pěstuje se dobré víno a olivy a kudy před sto lety na své poslední cestě do Sarajeva plul František Ferdinand d´Este. A v ústí Neretvy jsem objevil asi nejideálnější místo pro kiteboarding v celém Chorvatsku.
A nepotkáváme žádné turisty, což v letním Chorvatsku není právě obvyklé. V Metkoviči a Opuzenu narazíte na řadu agentur, které nabízejí výlety na lodích do delty, za poznáním místní Amazonky. Vplouváme mezi rákosí a vzadu nad ním vidíme vrcholky Dinárských hor, odkud teče do Jaderského moře nejen Neretva, ale i další chorvatské řeky Zrmanja, Krka, Cetina. Pro ornitology je Neretva a její delta nepochybně rájem, ale na pozorování ptáků je třeba více času, trpělivosti a také jiné roční období. Pokud na nějakého ptáka narazíme, s křikem nám prolétne nad hlavou, nebo se schová v rákosí. O kus dále přeplněné horké pobřeží Jadranu, v těchto čirých vodách je chladněji a slyšíme jen zvuky vody a křik vyplašených ptáků. Voda je chladná, koupání nikoli pro každého, s mořem se to nedá srovnávat, a pozor na vodní rostliny, zamotat se do těch houštin nohama, to nemusí být bezpečné.
V deltě žije přes 300 druhů ptáků, z nichž 115 druhů zde hnízdí, přibližně 35 druhů jsou vodní ptáci. Pelikáni, kormoráni, jeřábi, do delty zavítají supi i orli. Měl jsem štěstí na průvodkyni, možná tu nejlepší v deltě Neretvy – Davorka Kitonič je milovnicí přírody a autorkou několika knih o ptácích delty (Ptice delte Neretve). Davorka se před téměř dvaceti lety usadila v deltě, žije v Opuzenu a založila sdružení na ochranu přírodního a kulturního dědictví dolního toku Neretvy. A delta ochranu opravdu potřebuje, ohrožují ji pokračující meliorační práce a vznáší se nad ní stín plánů na vybudování dalších přehrad na Neretvě, proti čemuž ochránci přirody protestují. Vodní ptactvo ztrácí životní prostor, což vede k poklesu ptačí populace, k čemuž samozřejmě výrazně přispívá i nelegální lov ptactva.
Pluli jsme po říčce Norin, která je pravým přítokem Neretvy jižně od Metkoviče. Na lodi, které se říká ladja. Široké dřevěné plavidlo, dvě řady sedaček podél, nad námi hadrová stříška, aby nás nespálilo jižní slunce, nechybělo úvodní pohoštění, víno, rakije (místní si ji velmi pochvalovali), kousky sýru, šunka, ovoce. A na jednom z pevných břehů byl připravený oběd, co jiného než ryba, k ní vychlazené bílé víno, paráda. Dnes již deltou vedou silnice, ale v minulých časech nebýval na Neretvě život jednoduchý. Zvláště pro ženy. Vyprávěli nám historky a vtipy na téma ženy a život v deltě v minulosti. Když loď v hustém porostu zastavila, musely ženy do vody a táhnout loď dále na volnější kanály. A ten vtip: Sedí muž na zápraží svého venkovského domku a soused mu říká, že cestou po kanálech narazil na jeho ženu, jak táhne loď houštinou vodních rostlin. Jo, cítila se nějaká nemocná, tak ji vezu k doktorovi, odvětil sedící chlapík. V minulosti měla každá rodina (muž?) vlastní loď, bez ní nešlo v tomto vodním prostředí přežít. Tradiční loďky, které využívali místní pro osobní dopravu jsou mnohem užší a menší než ladja. Říká se jim trupice, stovky let se na nich převáželi lidé, ale také obchodní produkty, ovoce, zelenina, slepice, dokonce i ovce. Tyto štíhlé loďky se perfektně hodí do kanálů delty a místní v nich uvidíte i dnes. Zkuste si v nich zapádlovat, zvláště ve stoje je to náročné i zábavné.
Ladja je mnohem větší než je trupice a ačkoli si to zřejmě málokdo dokáže představit (zvláště, když spatříte staré ladje v troskách a napůl ponořené a trouchnivějící v některých zátokách), na těchto lodích se závodí. Budete-li v deltě Neretvy druhou srpnovou sobotu, nevynechejte závod Maraton Ladja, který se koná pod patronací chorvatského prezidenta a jehož trasa měří 22,5 km. Dnes se ladje využívají na výlety pro turisty, ale kdysi dávno před tisíci lety je používali piráti, kteří se schovávali v deltě Neretvy a terorizovali vody Středozemního moře. Poprvé se závodilo v roce 1998 a dnes se už vyrábějí lodě na zakázku, musí být především dřevěné, také vesla musí být vyrobena ze dřeva, musí dodržet tradiční tvar a rozměry, to znamená délku 7 až 8,2 m, šířku mezi 2,45 a 2,8 m, hloubka je 70 cm. Posádka se skládá z 10 veslařů, bubeníka a kormidelníka, minimálně 12 a maximálně 18 osob. Součástí posádky může být kdokoli – muži, ženy, děti. Start závodu je v Metkoviči pod hlavním mostem a trasa vede po Neretvě do přístavu v Ploce. Na padesát tisíc diváků lemuje celou trasu každý rok, což dokazuje, že je to pro Chorvaty významná událost, dokonce v minulých letech startovaly i zahraniční posádky složené z chorvatských emigrantů z Austrálie nebo chorvatské menšiny ze severní Itálie.
Pomalu se před námi kanály více a více rozevírají, připlouváme až do blízkosti vesnice Vid, přibližně 4 km od Metkoviče. Vid by byla neznámá vesnička, kdyby na jejím místě před dvěma tisíci lety nestála starověká Narona, druhé největší římské město na dalmatském pobřeží v 1. století př. n. l. Něco podobného by mezi rákosím v deltě řeky turista opravdu nečekal. První písemné zmínky o Naroně jsou v díle řeckého historika Pseudo Skylaxe ze 4. století př. n. l. V roce 2007 bylo otevřeno muzeum, které stojí přímo nad archeologickým nalezištěm, tedy i nad objeveným římským chrámem zasvěceným císaři Augustovi s nádhernými sochami v nadživotní velikosti. Byly odkryty i pozůstatky antických hradeb, římské lázně, divadlo, náhrobky a raně křesťanská bazilika se zbytky mozaik a fresek.
V deltě jsme uprostřed července nezahlédli ani pelikány ani orly. Ale jsou v ní vesničky, kde ještě žijí staří rybáři, uvidíte, jak opečovávají své sítě, kolem se toulají kočky a očekávají, zda najdou něco k snědku, a pije se rakije na setkání a na zdraví. Divím se, že mne neobtěžují komáři, v deltě bych je očekával. Kdysi byli komáři postrachem tohoto kraje, protože šířili i malárii. Neretvě se prý říkalo „Bohem prokletá řeka“ a padovský lékař Giuseppe Pujati ji ve svém pojednání De morbo Naroniano nazval „neretljanska bolest“, tedy „neretvanská nemoc“. Benátský kartograf a přírodovědec Alberto Fortis, který se věnoval průzkumu dalmatského pobřeží, popsal, že ze strachu z nákazy dokonce jeho námořníci odmítali cestovat do této oblasti. Fortis popisoval, že obyvatelé mají malé stany jako ochranu před komáry a že se mu jeden kněz svěřil s podezřením, že právě komáří bodnutí jsou původcem smrtelné choroby. Kněz měl pravdu, to ale v 18. století málokdo tušil.
Po skončení druhé světové války začaly v deltě rozsáhlé meliorační práce, které se zintenzivnily v 60. a 70. letech. Na vysušených polích se díky úrodné půdě a příznivému středomořskému klimatu pěstují především mandarinky a další jižní ovoce, např. fíkovníky, v deltě se pěstuje i vinná réva. V oblasti delty roste na milion a půl stromů mandarinek a delta tak zásobuje těmito plody celé pobřeží Dalmácie včetně hotelových komplexů. Mandarinky ale nejsou v deltě původní, v bažinách a ramenech delty se toho nedalo příliš pěstovat.
Nebylo možné si toho nevšimnout – nad silnicí v Opuzenu vlál transparent zvoucí na Neretvanskou brudetijadu. Pod tímto názvem se skrývá slavnostní večer na opuzenském náměstí, kytary, mandolíny, harmoniky, středomořská atmosféra, ale především ona brudetijada, tedy soutěž v jedné místní rozšířené specialitě – vaření rybího guláše. Úhoři, parmice, dokonce i žáby, paprika a koření. Papriku do tohoto kraje kdysi přinesli maďarští dělníci, kteří stavěli železnici do Mostaru. Ochutnal jsem guláš plnými sousty v hotelu Merlot, uprostřed stolu přistál doslova kotel s kusy ryb (kosti, pozor) v chutné omáčce, k tomu šťouchané brambory a chléb. Brudet je symbolem Neretvy, když se mi rybí maso rozplývalo v ústech, jako by mi vyprávělo dlouhý příběh tohoto kraje.
Jen málokteré místo na chorvatském pobřeží má vhodné podmínky pro kiteboarding. Ústí řeky Neretvy je možná tím úplně nejideálnějším. Díky okolním horám a kanálu mezi pevninou a ostrovem Pelješac funguje termika, voda je teplá a mělká. Pohodové zázemí, krásná pláž pro nekajtující zbytek rodiny a děti, ubytování v kempu přímo naproti pláži. Poseděl jsem v baru přímo na pláži, na kryté terase poskytující stín, a pak jsem si – jako začátečník – vyzkoušel první ovládání draka, který ty zkušenější dokáže vynést pořádně vysoko nad mořskou hladinu. Kiteboarding je považován za extrémní sport (určitě pojišťovnami), ale když se to umí, vypadá bezpečně a pohodově. Kdo neumí, tady se naučí.
Malá zajímavost na závěr. Cesta Františka Ferdinanda d´Este do Sarajeva, kterou v roce 1914 ukončil atentát a znamenala začátek první světové války, vedla právě přes deltu Neretvy. Následník trůnu tehdy plul z přístavu Ploče na jachtě Dalmat proti proudu řeky do Metkoviče a odtud pokračoval vlakem do Mostaru.
Mé dny s řekou Neretvou se tolik lišily od tradiční chorvatské dovolené.
Petr Nejedlý, www.cestomila.cz
