Ode zdi ke zdi a jeruzalémský dům míru
Publikováno: 9. 5. 2016
Realita nejsvatějšího města světa není zdaleka tak svatá, jak by měla být. Izraelsko-palestinský konflikt rozděluje město ve dví už přes sedmdesát let a žádné sjednocení není v dohlednu. Kromě idejí a víry jsou národy ve Svaté zemi rozděleny také zdmi, které ve své komplexnosti zdaleka přesáhnou to, čeho jsme my mohli být svědky v Berlíně a vedle čehož maďarský protiuprchlický plot vypadá jako směšná dětská hračka. A tak zatímco se Izraelci jedné Zdi klanějí, o té druhé tvrdí, že je chrání před světem za ní. Jeruzalémský svět se tedy nepřestává pohybovat ode Zdi ke zdi, zatímco desetitisíce lidí na obou stranách doufají, že se, stejně jako Berlíňané, budou jednoho dne moci chopit kladiv a tu novější ze zdí rozdrtit na prach. Zatím jim ale nezbývá, než projevit svůj odpor k rozdělní kolébky naší kultury jinými, více elegantními způsoby.
Hadždž Ibrahím, čtyřiasedmdesátiletý palestinský mírový aktivista, otevřel svůj dům na Olivetské hoře všem, kteří jej potřebují. A tak je dvoupatrový domek přeplněn dobrovolníky, cestovateli a lidmi, hledajícími svou víru ve městě. Ibrahím a jeho stejnojmenný vnuk pro ně vaří a vypráví si s nimi. A pokud se jejich hosté dostanou do problémů, jsou tu vždy pro ně. První věc, která zaujme návštěvníka při vchodu do domu, je stěna, polepená vším možným. Fotografie Ibrahíma a jeruzalémských rabínů, Ibrahíma a Dalajlámy, jeho rodiny, přátel a známých. Jedno téma ale vyniká. Je jím zeď, tentokráte ta berlínská. Ibrahím říká, že žádná zeď nemůže stát věčně a na důkaz svého tvrzení má vystavené fotografie z Berlína, jehož obyvatelé rozkopávají kdysi slavnou hranici, dělící jejich město. A pod těmito fotkami je ve vysklené vitríně kus berlínské zdi samotné. Asi patnáct čísel barevně pomalované šedé stěny. Jeden den, sní Ibrahím, si jeho potomci pověsí do vedlejší vitrínky i kus zdi izraelsko-palestinské. Místo je na ni už připravené.
Výrazně více ale izraelsko-palestinskou zeď, zejména její betlémskou část, proslavil umělec Banksy. Grafitový génius vyzdobil šedý masiv takovými díly, že procházka v uličkách pode zdí se stala náplní programů řady místních cestovních kanceláří. Jeho díla jsou Izraelci považována za velmi provokativní a rozhodně se nesetkala s vřelým přijetím. A tak je možná dobře, že umělec svou identitu skrývá. Na vysokých betonových stěnách můžeme vidět nasprejované postavy, snažící se různými způsoby dostat na druhou stranu. Balónky, žebříky, okna, obří nůžky a malé průlezy, to vše dokazuje, že každá zeď se dá zdolat. Banksy se ale nezaměřil pouze na návody, jak se dostat na druhou stranu. Je také kritikem poměrů v Izraeli a vyzývá k míru. Obrovská bílá holubice v neprůstřelné vestě vynáší olivovou ratolest do oblak, zatímco ji zaměřuje sniper. Zahalený mladý muž ve skoku hází kytici květin. Malá dívenka v šatičkách prohledává po zuby ozbrojeného izraelského vojáka.
Banksyho práce v Betlémě jednu stranu dráždí, zatímco druhá strana ji vítá se zadostiučiněním. Bez jeho díla by se izraelská zeď patrně nedočkala takové slávy a popularity a zůstala by šedou masou, jejíž existence je sice smutná, ale trápí pouze ty, kteří za zdí žijí a několik aktivistů a politiků. Díky přetvoření vysokých stěn v uměleckou galerii provokativního neznámého umělce bylo ale poukázáno na každodennost života a utrpení na palestinské straně a západní turisté, toužící vyfotit se u grafitti, tam přináší to, co palestinská ekonomika zoufale potřebuje: peníze.
Když tedy zavítáte do Izraele, neváhejte a obětujte hodinku na to, abyste prošli dlouhými kotci, vedoucími do bran zdí. Nezapomeňte, že když nejste Palestinci, zabere to jen zlomek času a výsledek za to stojí. Je to dvě v jednom – uvidíte zdarma umění, které patří mezi nejslavnější na světě, a poznáte každodenní realitu života u zdi. Něco, co my už snad máme dávno za sebou.
Autor: Lenka Hrabalová, CK Mundo.
