Poslední pouť thajského krále
Publikováno: 30. 12. 2017
Vládce země úsměvů Bhumibol Adulyadej proslul jako nejdéle panující monarcha světa. Dožil se 89 let a svých sedm desetiletí panování využil k realizaci řady projektů a patentů pro rozvoj Thajska. Byl známý rovněž jako nadaný umělec – skladatel a hráč na hudební nástroje (některé měl i z bývalého Československa). V neposlední řadě představoval jednotící prvek thajské společnosti, přirozenou autoritu, která zasáhla v dobách nepokojů a svárů. Lidé si ho upřímně oblíbili a tak rok smutku od jeho úmrtí 13. října 2016 nebyl vlastně ničím výjimečným. Během velkolepého slavnostního pohřebního ceremoniálu, jenž probíhal pět dní (25. – 29. října 2017), stále kanuly přítomným slzy z očí a v rukách se chvěly fotografie toho, jenž rozdával úsměvy a poklid. Sledovat rituál kremace byla mimořádná událost. Lidé si zabrali místo na centrálním náměstí Sanam Luang již několik dní předem a obětovali své pohodlí, jen aby mohli sledovat honosná procesí. Celý obřad stál 9 mil. USD. Doprovázely ho modlitby mnichů za zdárnou cestu královské duše k mystické hoře Meru, kde žijí bohové. Zlatá urna obsahující druhou z vyřezávaného vonného santalového dřeva byla přivezena na tzv. Velkém vítězném vozu blýskajícím se zlatem a skelnými zrcátky. Jeho vršek připomínal malý chrám a základnu zdobily sošky nebeských andělů a krále hadů Nagy.
Speciálně postavené Krematorium, v centrální části 50 m vysoké, a představovalo onu legendární horu Meru. V průvodu k ní kráčela početná královská garda v barvitých stejnokrojích britského typu, zlatý vůz napodobující kočár boha slunce Suriji táhli svalnatí muži v historických oranžových úborech. V procesí pochodoval i nový král Maha Chakri Vajiralongkorn se sestrou Sirindhorn. Akt kremace doprovázela tradiční hudba s hrou na xylofon a tance v maskách khon. Ty pokračovaly celou noc na znamení konce smutku. Popel a relikvie byly slavnostně sesbírány následující den ráno a přeneseny v menších zlatých urnách zpět do Královského paláce. Procesí tentokrát nabralo svižnější tempo. To poslední 29. října s královskou gardou na koních doprovodilo královský Rolls-Royce k chrámům Rajabopit a Bowonnivet, kam král uložil urny ve tvaru zlaté slzy. Éterem se nesly zvuky bubnů, mušlí a rány z děl. To vše doprovázelo duši Bhumibola na pouti, z níž není návratu. Pouti k centru světa, kde leží tajemná hora obklopená vodou a větrem. Odtud se také snesl déšť a Krematorium pokryl mokrým pláštěm. To nebesa ronila slzy zármutku nad Bhumibolovým skonáním.
Text a fotografie: Jana Chaloupková a Damjan Prelovšek
Damjan Prelovšek – fotograf, historik umění, bývalý slovinský velvyslanec v Praze; jeho specializací je moderní architektura (především dílo Jože Plečnika) a umělecká fotografie, je držitelem ceny Gratias Agit ministra zahraničí ČR 2017, čestného doktorátu na Vysoké škole umělecko-průmyslové 2008 a jihokorejské ceny World Master 2016. V r. 1972 se zúčastnil Olympiády ve vodním slalomu.
Jana Chaloupková – cestovatelka, spisovatelka, diplomatka; vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, působila na českých velvyslanectvích v Bangkoku, Manile, Brasília a Soulu. V Korejské republice obdržela několik ocenění, např. Kulturní velvyslankyně UNESCO města Suwon, Cenu E-médií a Global Proud Person. Ovládá 11 jazyků.
