Ondřej Bačík
Je mi 37 let a aktuálně bydlím a pracuji v Brně. Nejsem sice zkušený cestovatel, ale pár míst naší jedinečné planety jsem měl možnost vidět. Od dětství jsem vyrůstal v přírodě Jeseníků, takže k horám mám blízký vztah. V dnešním uspěchaném a přetechnizovaném světě je pro mě příroda zdrojem energie, klidu, poznání a obdivu, ať už se člověk toulá v malých oázách divočiny Jeseníků nebo v rozlehlých horách Kanady. Zároveň mě ale znepokojuje to, jak se naše společnost neskromně rozpíná a zvyšuje tlak na poslední ostrůvky divoké přírody, ať už je to v Jeseníkách nebo jinde ve světě. Přitom právě divočina, místa, kde je příroda skutečně svá, je fascinující a v nitru člověka vyvolává takový zvláštní pocit. V moři betonových a asfaltových staveb a intenzivně využívané krajiny, kde jsme si vytvořili náš umělý svět, bychom měli společně usilovat o existenci pár ostrovů, kde necháme přírodu žít a zachováme její divokou krásu. Taková místa jsou vlastně našimi dávnými kořeny, kam se můžeme vracet a obdivovat jejich výjimečnost. Snad se nám podaří zachovat takové klenoty i v Jeseníkách, třeba formou národního parku…
