Bali a Lombok – nebe, peklo, ráj
Venkovský veselý pohřeb i trochu smutná svatba. Tradiční rybí trhy. Marná snaha o obnovu mangrovů (nebo ne?). Krabi a krevety. Mužský opičí tanec na útesech. Šnorchlování s nafukovacím kruhem. Prachový a odpadkový masakr na Rinjani. Overstop v Honkongu s rybími žábrami. Tradiční balijský tanec. Panenské pláže Lomboku. Kokos2 a rýže3. Bali je ráj, Lombok snad ještě větší, nebudeme si však nalhávat, že tu nejsou turisté, ovšem díky zvídavému dítku jim unikneme až do neznámé balijské domácnosti plné příjemných a pohostinných lidí.
Jana Troupová
Jana Troupová vystudovaná geografka, duší cestovatelka, fotografka a sportovkyně, prací průvodkyně šmrncnutá kartografií (mapy lesů Česka i autobusových linek Londýna) a neziskovým sektorem (stavění škol a záchodků v Indii, půlroční dobrovolničení v roce „kdysi“ v ekvádorském pralese i několikaměsíční stáž Bolívii, která se zase tak úplně nepovedla, zato se povedl syn Simon). Publicistka článků a knih, vypravěčka pro dospělé i děti/studenty na školách. Nejčastěji jezdí do Latinské Ameriky, ale ráda má i jihovýchodní Asii, severní Evropu a ostrovy Atlantiku. Mezi její nejoblíbenější "destinace" patří jakékoli zákoutí vysoko v horách, bezprostřední lidé a živé tradice, zejména pak v kombinaci s Bolívií, Ekvádorem, Peru, Patagonií, Nepálem, Madeirou, Rakouskem i jižními Čechami. Cestuje sama, s dětmi (12 a 6 let) i ve skupině jako průvodce. Jany motto: „Není důležité, aby zážitek byl pozitivní, hlavně, že je intenzivní.” Moto Jany dědy: „Kdo se bojí, sere v síni“
