Íránem na kole. Dobrý nápad?
Dali jsme výpověď z práce, prodali auto, opustili byt, sbalili se do pěti brašen a vyrazili na kole do neznáma. Hranice byly kvůli covidu zavřené, takže jsme ani netušili, jestli se dostaneme z republiky, natož někam dál. Po 6 měsících cesty jsme se i přes různé komplikace dostali do Íránu. Vysněného i obávaného. Do země jsme vstoupili na severu a měli jasný cíl: nezmrznout. Na zimu jsme nebyli úplně připraveni. Jaké to bylo uhánět co nejrychleji do tepla státem, který funguje podle vlastních pravidel? Být prvními zahraničními turisti po 2 letech v místech, kde je každá návštěva z ciziny vzácností? Během 2 měsíců jsme zažili mrazy, vedra (ano i ve 35 stupních musela Iva jezdit zahalená), přejížděli poušť, oslavili Vánoce, terorizovala nás liška, potkali jsme stovky místních lidí, kteří o se nás starali jako o vlastní. A poznávali kulturu, o níž jsme předem vlastně nic netušili. Snědli kila granátových jablek a tuny chleba a ani za jedno neplatili. Jak je to možné? To a mnohem víc o zemi neskutečných vzdáleností se dozvíte na naší přednášce.
Zdeněk a Iva Furtpryčovi
Zdeněk a Iva Furtpryčovi
