Island – země ledu, ohně a otužilých dětí
Stovky vodopádů a gejzírů, desítky lávových polí a tunelů, sopek, ledovců, jezer, fumarol a horkých jezírek. Osamocená městečka a zapadlé vesničky. Velryby, papuchalkové, smradlavý žralok a otužilí Islanďané. Dvacet čtyři dní, jeden stan, 2368 km, tři péřové spacáky a jedno dvouapůlleté dítě. Přijďte se podívat, co vše se dá na ostrově ledu a ohně vidět a zažít.
Dozvíte se mimo jiné: Jak nejlépe brodit? Co dělají Islanďané o víkendech v kempu? Jak se zde suší prádlo? Kdo vlastně jí proslulého shnilého žraloka? Jak se prochází vodopád? Může dudlík do kilometrového lávového tunelu? Jak zvládat útoky chaluh? Pluji jsme za velrybou nebo ona za námi? Jak zvládají Islanďané dlouhé letní dny a nekonečné zimní noci? Kolik poschodí může mít jeden vodopád? Jaký dopravní prostředek je zde nejpraktičtější? Dá se na Islandu platit penězi?
Jana Troupová
Jana Troupová vystudovaná geografka, duší cestovatelka, fotografka a sportovkyně, prací průvodkyně šmrncnutá kartografií (mapy lesů Česka i autobusových linek Londýna) a neziskovým sektorem (stavění škol a záchodků v Indii, půlroční dobrovolničení v roce „kdysi“ v ekvádorském pralese i několikaměsíční stáž Bolívii, která se zase tak úplně nepovedla, zato se povedl syn Simon). Publicistka článků a knih, vypravěčka pro dospělé i děti/studenty na školách. Nejčastěji jezdí do Latinské Ameriky, ale ráda má i jihovýchodní Asii, severní Evropu a ostrovy Atlantiku. Mezi její nejoblíbenější "destinace" patří jakékoli zákoutí vysoko v horách, bezprostřední lidé a živé tradice, zejména pak v kombinaci s Bolívií, Ekvádorem, Peru, Patagonií, Nepálem, Madeirou, Rakouskem i jižními Čechami. Cestuje sama, s dětmi (12 a 6 let) i ve skupině jako průvodce. Jany motto: „Není důležité, aby zážitek byl pozitivní, hlavně, že je intenzivní.” Moto Jany dědy: „Kdo se bojí, sere v síni“
