Istanbul: mezi Evropou a Asií

Anotace Istanbul (2)

Istanbul, Konstantinopol nebo Cařihrad, tři jména pro jedno město. Tureckou metropoli ležící na březích Středozemního moře jsem navštívil již několikrát, ale vždy mě překvapí něčím novým, mnohdy tak trochu zapomenutým, ale ve své podstatě vždy monumentálním. Hagiu Sofiu, Galatskou věž, Modrou mešitu, Hipodrom nebo Yerebatanskou cisternu zná skoro každý návštěvník města na Bosporu, pojďme ale udělat pověstný cimrmanův krok stranou a podívejme se také na jiná místa této fascinující křižovatky kultur, lidí a příběhů.

“Kolik máš jmen, tolikrát jsi městem,” dalo by se říci při pohledu na vývoj názvu města spojující Evropu a Asii. Založeno bylo se jménem Lygos, ale prvně se proslavilo jako Byzantion. Toto označení se ale nelíbilo císaři Konstantinu I. Velikému, který ho nejdříve skromně změnil na Nový Řím, a o chvíli později, ještě skromněji, na Konstantinopol. Ve slovanských jazycích se přibližně od 9. století používá jméno Cařihrad, a u některých je tomu tak dodnes.

Rok 1453 je pro město opravdu zlomovým neb jeho hradby zdolává armáda Mehmeda II a město přechází po dlouhých stoletích křesťanské vlády do rukou muslimských vládců. Přestože se většina lidí domnívá, že v tuto chvíli dochází k přejmenování města na Istanbul, není tomu tak. Obě jména byla po dlouhá staletí používána současně, přestože v oficiálních dokumentech převládá označení Konstantinopol (respektive arabsky قسطنطنية, Kostantinija), Istanbul získává navrch až ve 20. století s příchodem turecké republiky a finální přejmenování se uskutečňuje v roce 1930. V roce 1923 přestává být centrem turecké republiky neb se hlavním městem stává Ankara.

Koná se:

Kolem Světa | 16. 03. 2024 | Stage Livingstone | 17:10 - 18:00 | detail festivalu

Jiří Kalát, sám sebe označuje za cestujícího pisálka přednášejícího pro lidi, kteří rádi naslouchají. Možná i proto je profesí učitelem. V roce 2021 se zúčastnil expedice Černobyl na kolečkách, kdy doprovázel Honzu Duška trpícího roztroušenou sklerózou na Ukrajinu, o cestě napsal knihu na podporu  Domova sv. Josefa v Žirči. Rok strávil studiem izraelsko-palestinských vztahů v Jeruzalémě a poté vydal knížku Všichni tady lžou.  Na podzim roku 2023 se na pultech knihkupectví objevila jeho třetí kniha s názvem Tři a Půl Arabárny. V rámci svých cest i studia se nyní specializuje na oblast jižního Iráku, stejně jako širšího Blízkého východu včetně severní Afriky. Rád ale také zavítá na sever a to například do Grónska, Estonska nebo Švédska. Jirka podporuje projekty, které mají smyslu jako například 1000 statečných nebo aktivity Nadace Leontinka. Na začátek léta roku 2025 chystá cestovatelsko-historický festival jménem Ibn Battúta Fest.