Kolumbijské Eldorádo
Kdo skutečně kouří kolumbijské doutníky? Je karneval v Barranquille opravdu druhý nejlepší v celé Latinské Americe? Jaký směnný kurz nabízí kolumbijští vojáci? Jak se po Andách jezdí s místním mlékařem? Kolik lidí si zaplave v bahnitém sopouchu vulkánu? Jaká byla poslední slova Simóna Bolívara? Kdo má nejradši smažené mravence? Jak se cestuje přes oceán poloprázdným dreamlinerem za sedm a půl tisíce? Co má společného Kafka s Marquézem? Proč se největší kolumbijská katedrála nachází v podzemí? A jakpak je to s tím Eldorádem? V zemi, ze které se nebudete chtít vrátit domů (El riesgo es que te quieras quedar), navštívíme především ledovce NP El Cocuy, zapomenutou Villa de la Leiva, svébytnou kulturu Muisca, lagunu de Tota, originální NP Chicamoca, bezprostřední Barranquillu, koloniální klenot a pevnost Cartagenu, Santa Martu, pláže i džungli přímořského NP Tayrona, kávové plantáže a farmy, rybářské vesnice i hlavní město Bogotu. Chybět nebude ani kolumbijská tradiční a současná hudba.
Jana Troupová
Jana Troupová vystudovaná geografka, duší cestovatelka, fotografka a sportovkyně, prací průvodkyně šmrncnutá kartografií (mapy lesů Česka i autobusových linek Londýna) a neziskovým sektorem (stavění škol a záchodků v Indii, půlroční dobrovolničení v roce „kdysi“ v ekvádorském pralese i několikaměsíční stáž Bolívii, která se zase tak úplně nepovedla, zato se povedl syn Simon). Publicistka článků a knih, vypravěčka pro dospělé i děti/studenty na školách. Nejčastěji jezdí do Latinské Ameriky, ale ráda má i jihovýchodní Asii, severní Evropu a ostrovy Atlantiku. Mezi její nejoblíbenější "destinace" patří jakékoli zákoutí vysoko v horách, bezprostřední lidé a živé tradice, zejména pak v kombinaci s Bolívií, Ekvádorem, Peru, Patagonií, Nepálem, Madeirou, Rakouskem i jižními Čechami. Cestuje sama, s dětmi (12 a 6 let) i ve skupině jako průvodce. Jany motto: „Není důležité, aby zážitek byl pozitivní, hlavně, že je intenzivní.” Moto Jany dědy: „Kdo se bojí, sere v síni“
