Kolumbijské Eldorádo s vůní kávy
Ne každý kout Jižní Ameriky, kterou Jana Troupová poznává už na dvacet let, si vás omotá kolem prstu hned – Kolumbie to dělá pomalu, ale rafinovaně. Nejdřív vás naláká na panenské pacifické pláže a palmy, které vrhají stín delší než vaše dovolená. Pak přidá kávovou plantáž, kde vás čeká šálek čerstvě upražené dokonalosti – a člověk, který o kávě mluví tak vášnivě, až si přejete, aby mluvil i o vás. Následuje pořádná porce pečeného masa, arepy, všudypřítomná hudba, co roztančí i evropského cestovatele, a rozhovor s místní šamankou, která ví všechno – i to, co možná slyšet nechcete.
Kolumbie je země kontrastů – přírodních i kulturních. Spojuje andské zaledněné pětitisícovky i mohutnou Amazonku. Mlhavé páramo i vyprahlý poloostrov Guajiru. Turistické pláže Karibiku i téměř nedotčený Pacifik. Předkolumbovské kultury Muisca i San Agustínu, koloniální Cartagenu, novodobý Medellin. Rej karnevalu v Barranquille i zapadlé indiánské vesničky vysoko v horách či v Amazonii. Je to místo, kde by i dnes měl Márquez stále co psát.
Kolumbie není bez rizik, nakonec ale zjistíte, že tou největší hrozbou je zde to, že se vám nebude chtít domů. El riesgo es que te quieras quedar.
Jana Troupová
Jana Troupová vystudovaná geografka, duší cestovatelka, fotografka a sportovkyně, prací průvodkyně šmrncnutá kartografií (mapy lesů Česka i autobusových linek Londýna) a neziskovým sektorem (stavění škol a záchodků v Indii, půlroční dobrovolničení v roce „kdysi“ v ekvádorském pralese i několikaměsíční stáž Bolívii, která se zase tak úplně nepovedla, zato se povedl syn Simon). Publicistka článků a knih, vypravěčka pro dospělé i děti/studenty na školách. Nejčastěji jezdí do Latinské Ameriky, ale ráda má i jihovýchodní Asii, severní Evropu a ostrovy Atlantiku. Mezi její nejoblíbenější "destinace" patří jakékoli zákoutí vysoko v horách, bezprostřední lidé a živé tradice, zejména pak v kombinaci s Bolívií, Ekvádorem, Peru, Patagonií, Nepálem, Madeirou, Rakouskem i jižními Čechami. Cestuje sama, s dětmi (12 a 6 let) i ve skupině jako průvodce. Jany motto: „Není důležité, aby zážitek byl pozitivní, hlavně, že je intenzivní.” Moto Jany dědy: „Kdo se bojí, sere v síni“
