Na koni Kyrgyzstánem
Sednout si na několik měsíců do tvrdého pasteveckého sedla a cválat po planinách střední Asie, bylo Lucčiným snem už od malička. Jsou to ty širé stepi z pohádek, kde si snad každé dítě od koní vždycky představuje, jak naskočí na vraného hřebce a tryskem pádí v záři zapadajícího slunce několik hodin vstříc rovnému horizontu. A od čeho jsou dětské sny? Od toho, aby se plnily. Takže po několika letech intenzivní přípravy, denního ježdění na koni, učení se uzbečtiny a čtení knih longridingu nastal čas se nechat maršrutkou vyplivnout někde na středoasijské vesnici a všechny nabyté znalosti na cestě zúročit. No, ptáte se nedočkavě – a jaké to je? To vám prozradí následující přednáška pro koňáky i ostatní ztřeštěné cestovatele, které zajímá příroda, hory, místní lidi… a taky to, že s koňmi se do žádné památky prostě nepodíváte. Ani do hotelu. Ani do obchodu. Ani do bazénu. Oni ty kopyta na koberci místního muzea nevidí moc rádi.
Lucie Vonásková a Richard Lev
Sednout si na několik měsíců do tvrdého pasteveckého sedla a cválat po planinách střední Asie, bylo jejím snem už od malička. Jsou to ty širé stepi z pohádek, kde si snad každé dítě od koní vždycky představuje, jak naskočí na vraného hřebce a tryskem pádí v záři zapadajícího slunce několik hodin vstříc rovnému horizontu. A od čeho jsou dětské sny? Od toho, aby se plnily.
Lucie se tedy na střední škole začala sama podle internetu učit středoasijské jazyky a později začala cestovat po střední Asii. Aktuálně mluví uzbecky, kazašsky, kyrgyzsky, rusky, anglicky a španělsky. Léta náhodného stopování se studentsky “holým zadkem” se podepsaly na jejím cestovatelském stylu, kde je pro ni důležitější potkávat místní lidi, povídat si s nimi a objevovat náhodná místa v pustině než si odškrtávat profláklé památky jednu po druhé. I když památky má naštudované ze své průvodcovské praxe.
Aktuálně se věnuje převážně cestování na koni, a kromě sebe do střední Asie na koni tahá i své kamarády a další lidi. Nezapomíná však ani na své kořeny a alespoň jednou za rok si vyjede do “stánů” na pořádnou náhodnou stopovačku…
Motto: Zážitek nemusí být pozitivní, stačí, když je intenzivní.
