Pěšky do Santiaga de Compostela
… aneb zimní cesta na konec světa
Poutní cesta do Santiaga de Compostela, „mainstreamová pruda“ řekne mnoho lidí a mají vlastně trochu pravdu. Vloni se na cestu do města, kde spočívají ostatky Svatého Jakuba Staršího, vydalo 301 036 lidí. Kolem 50% z nich pouť šlape v letních měsících, v zimě však nechodí skoro nikdo. Prázdné pěšiny, kostely i albergue (ubytovny), tak nabízejí prostor k rozjímání a „poutní“ atmosféra je mnohem hmatatelnější, než ve zbylých částech roku. V lednu 2017 vyšlo z různých míst v Evropě 1355 poutníků, tedy 0,45% z celoročního počtu, v lednu roku 2017 zase 1355. Já byl jedním z nich.
Jiří Kalát
Na svoji první cestu vyrazil stopem ještě na střední škole a od té chvíle je cestování součástí jeho života. Navštívil mnohé země starého kontinentu, pracoval na Aljašce, žil v Estonsku, procestoval Guatemalu, Mexiko, Mauretánii, Nový Zéland, Gruzii a další země světa. Své kroky však nejraději směřuje do zemí širšího Blízkého Východu, do Izraele, Palestiny, Íránu nebo Maroka. O dění na Blízkém východě, zvláště pak v Izraeli a na území Palestinské samosprávy, se začal zajímat v době končící druhé intifády (palestinské povstání v letech 2000–2005). Díky neutuchající fascinací tématem se rozhodl přestěhovat do Jeruzaléma. Zde rok žil, pracoval a mohl se tak podívat pod pokličku tamního konfliktu, poznat jeho aktéry a zažít jen těžko představitelné situace. Při bakalářském studiu na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy se zaměřil na mediální obraz izraelsko-palestinských vztahů a během svého nynějšího magisterského studia zkoumá problematiku zobrazování muslimů v českých médiích. Je autorem knihy "Všichni tady lžou".
