Rok, kdy jsem chtěl být doma
Když jsem se v létě 2016 vracel z expedice na K2 v Pákistánu, zařekl jsem se, že budu v následujícím roce trávit co nejvíc času s rodinou, a budu tedy méně cestovat sám. Opravdu jsem se o to snažil, jenomže se to tak nějak semlelo, a jak už to bývá, nakonec dopadlo všechno jinak a já jsem v roce, který měl patřit výhradně rodině, viděl hned šest ze sedmi světových kontinentů. Všechny ty cesty byly krátké a dvě z nich dokonce skutečně splnily můj cíl – byl jsem s rodinou, anebo s její částí. A tak budu krátce vyprávět nejen o vernisáži v New Yorku a o výstupu na Kilimandžáro, ale také o putování za původními amazonskými indiány Waorani do Ekvádoru, o plachtění na slavné lodi Pangea kolem australských břehů a pak také o nejnáročnější cestě vůbec – o cestě za mořem s našimi dětmi. Pokud byste v tomto pelmelu hledali nějakou červenou nitku či oslí můstek… věřte, že jich je hned několik. Například to, že to všechno byla vlastně strašná prdel.
Petr Jan Juračka
Petr Jan Juračka je jeden ze současných předních fotografů přírody. Jeho oborem jsou fotografie přírody, které mnohdy ukazují nečekané příběhy fenomény, kterým se věnuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Jako přírodovědec či prostě milovník dobrodružství a výzev procestoval s fotografickou a filmařskou technikou Afriku, Asii, Grónsko, střední Ameriku a nedávno krátce cestoval také do Jižní Ameriky, Austrálie či Japonska. Kromě toho pracoval na oskarovém filmu, má vlastní pořad Petrova divočina v rámci Víkendu na Nově a nedávno zbořil hithit se svojí knihou “Ze života fotografa”, která bude na fetsivalu také k mání.
