Srí Lanka v tuk-tuku
Když jsem ještě v devadesátých letech někde v Asii s batohem na zádech poprvé sedal do srandovního tříkolého vozítka, netušil jsem, že se jím za své návštěvy nejrůznějších zemí svezu ještě nesčetněkrát. Tenkrát jsem se dověděl, že se rikše říká taky tuk-tuk, údajně podle citoslovce, které troubením vydává. Zdaleka jsem však nemohl tušit, že si na tuk-tuk jednoho dne udělám papíry a s kamarádem projedeme Sri Lanku jako licencovaní řidiči křížem krážem. Mnoho srandy, mnoho oprav, mnoho kuriózních situací … o tom všem bych vám chtěl vyprávět.
Honza Homola – (WOHNOUT)
S odřeným zadkem jsem vystudoval základní školu na pražskejch Vinohradech. Po té jsem byl odejit ze střední uměleckoprůmyslové školy na Žižkově, konkrétně z oboru scénografie. Nakonec mi bylo maturitní vysvědčení předáno v roce 1994 na soukromé škole designu v oboru loutka. Jako loutkař jsem se však nikdy neživil. Hned po maturitě mne vcuclo jedno z prvních grafickejch studií v Praze, kde jsem ládoval skenery diákama a sžil se s Photoshopem (tenkrát to byla jeho první verze), do kterýho od té doby čumím denně mnoho hodin. Od poloviny osmdesátejch let jezdím na skejtu a taky občas hraju na kytaru. Moje osudová životní chyba byla kapela Wohnout, ze které se nedá odejít :) Jakožto bejvalej Pražák jsem nyní náplava v jedný nádherný vesnici. A život jde dál.
