Stopem do Íránu
Většina médií nám Írán podává jako zemi, nevhodnou k návštěvě. Jaký je ve skutečnosti? Pod taktovkou Kurdů projedeme nádhernou provincií Kordistan, kde si i na pár dní stanu učitelem v jazykových centrech. Zrovna zemře íránský president a je vyhlášen státní smutek. Co se ale ve skutečnosti děje?V Isfahánu se dostaneme na nelegální párty a seznámíme se životem studentů. Navštívíme bájnou Persepolis a město básníků Shiraz. Ve městě Yazd, kde se teploty přes den vyšplhají na 45°C, se potkáme se skvělou cestovatelkou z Belgie a trochu to změní celý zbytek cesty. V samém nitru íránské pouště se zchladíme v kaňonech s vodopády a navštívíme starověká města poutníků na Hedvábné stezce. Úspěšně, ale i trochu dramaticky se vyšplháme na nejvyšší vrchol Blízkého východu – Damavand (5670 m), po kterém se budeme pár dní zotavovat v megapoli Tehránu. Na severu země se podíváme ke Kaspickému moři, do rýžových polí, do odlehlých horských oblastí a do vlhkých zelených lesů. To hlavní na Íránu jsou ale jeho obyvatelé. Jejich neuvěřitelná pohostinnost nás bude provázet každým dnem a zjistíme, že je nemožné si tuhle zemi nezamilovat. Tohle a nespočet dalších příběhů uslyšíte v nové přednášce, o 13 500 km dlouhé cestě stopem, do země, které se lidé vyhýbají.
Šebestián Bok
21-letý cestovatel, pocházející z malé vesničky v západních Čechách. Od 14 let jezdí autostopem a cestuje low-cost. Miluje dobrodružství a aktivity všeho druhu. Během cest navštívil Balkán, Západní a Jižní Evropu, Turecko, Gruzii, Arménii, Írácký Kurdistán, Uzbekistán, Tádžikistán, Maroko, Omán a Írán. Cesty podniká především autostopem, kterým zatím najel najel přes 85 000 km. Krom cestování ho baví fotbal, volejbal, florbal, hra na bicí, tvorba hudby, lezení a popíjení něčeho dobrého s kamarády. V poslední době se řídí motem: Ber život s lehkostí. Jinak ti ztěžkne.
