Ptuj – nejstarší město Slovinska
Publikováno: 2. 11. 2014
Symbolem města Ptuj je Orfeův památník stojící před městskou věží na náměstí Slovenski Trg. Mramorový sloup s reliéfy je vysoký pět metrů a je nejznámější a nejviditelnější připomínkou na římskou minulost Ptuje. Hlavním motivem zobrazeným na sloupu je příběh proslulého hudebníka a pěvce Orfea, jehož překrásná hra a tklivý zpěv dojaly i vládce podsvětí, který mu dokonce vydal milovanou ženu Eurydiku. Ale jak známo, vše dopadlo smutně… V současném Ptuji je naopak veselo, zvláště na Kurentovanje.
Na památníku jsou otvory pro okovy, ty ovšem nepocházejí z dob antiky, ale ze středověku, kdy ke sloupu připoutávali odsouzence, římský památník byl totiž využíván jako pranýř. Monument byl vztyčen na paměť Marcuse Valeria Vera, římského starosty města, které se za Římanů jmenovalo Poetovio. Nejstarší písemnou zmínku z roku 69 o vojenském ležení Poetovio najdeme v díle historika Tacita v souvislosti s panonskou legií XIII Gemina, která podpořila Vespasiana v jeho nároku na trůn římského císaře. Římská sláva Poetovia skončila v polovině 5. století vpádem Hunů. Dnes je Ptuj „provinčním“ městečkem, na provinční městečko má ale úžasnou historii i kulturní současnost.
Jedním z nejlepších období pro návštěvu Ptuje je tzv. Kurentovanje. Což je fašank, masopust, karneval. Oslavy vrcholí v sobotu a v neděli před masopustním úterým přehlídkou maskovaných průvodů městem (v letošním roce se Kurentovanje konalo od 22. února do 4. března). Až dva tisíce masek kurentů zaplaví město. A jaké jsou to masky! Do poloviny 20. století si každý doma vyráběl masku sám, lidé využívali všeho, co dům a venkov daly, až s rozvojem Kurentovanja od 60. let vznikaly první dílny, v nichž se začínalo s výrobou. Jednu takovou dílnu jsme navštívili ve vesnici Spuhlja na kraji Ptuje. Přivítali nás majitel pan Marko Klinc s dcerou Monikou. Na tradiční masku kurenta potřebují ostříhat pět šest ovcí a když se dělají přesčasy, může být maska hotová do čtyř dnů, neboť všechen materiál je obvykle k dispozici, sbírá a připravuje se průběžně po celý rok. Maska není levnou záležitostí, stojí 800 až 1000 €. Nejen pro turisty nabízejí menší figurky kurentů, např. o velikosti 30 cm, ta stojí 33 €. Marco Klinc je nepochybně uznávaným výrobcem masek, jeho fotografii jsem zahlédl i v muzeu na hradě nad městem.
Původ masek kurentů se ztratil v dávnověku. Jedna hypotéza tvrdí, že masky pocházejí z antických bájí a řecké mytologie, v níž Kuréti doprovázeli Kybelé, uctívanou Velkou matku bohů, dárkyni života. Kuréti byli horští démoni, kteří v dětství svým halasením přehlušili pláč malého Dia a zachránili ho tím před strašlivým otcem Kronem. To by mohlo souhlasit, i novodobí kurenti jsou hlasití, když jim zvoní zvonce zavěšené kolem pasu, ale napadá mne, že hlasití jsou během masopustu a oslav asi všichni. Další hypotéza dává kurenty do společnosti řeckého boha vína a nespoutaného veselí Dionýsa. Někteří badatelé hledají původ masek u slovanských předků a dokonce i v hnutí tzv. Uskoci. Tak si říkali v 16. století členové nepravidelných vojenských oddílů (především Chorvaté), které se podílely na odporu proti osmanské moci na souši i na moři. Po výpadech proti Turkům Uskoci „uskakovali“ na rakouské území z tehdy Turky obsazeného Balkánu.
Původně masky kurentů nosili pouze nezadaní muži, v současnosti nadále tvoří většinu kurentů, masky ale oblékají i děti a ženy. Tím se smazává zřejmě kdysi hlavní účel kurentování. Kurent totiž nosí hůl, která je na konci potažená kůží ježka, tedy ostny. Hůl není na tlučení kolemjdoucích spoluobčanů a turistů, na hůl připevňují dívky kapesníčky a kdo jich má nejvíc, asi bývá největším hrdinou masopustu. Pan Klinc vysvětloval a zdůrazňoval, že v masce by se nemělo mluvit, důvodem je, že není poznat, kdo pod maskou mluví. Vesničané nazývají tento karneval fašenk a nositelé masek jsou maškare. V současnosti existují dva základní druhy masek kurentů. Jedny mají pravé kravské rohy, ty pocházejí především z Haloze, regionu vína jižně od Ptuje směrem k chorvatským hranicím mezi vesnicemi Zavrč, Podlehnik a Žetale. Další masky mají husí peří, krepové stužky a pouze menší parůžky ze slámy nebo dřeva obalených kůží. Zuby kurentů jsou z bílých fazolí, nechybí výrazný dlouhý jazyk. Kurenti mívají červené či zelené kamaše i rukavice a vysoké boty.
Do druhé světové války byly tyto masky a průvody známé pouze ve vesnicích v okolí Ptuje, například Markovci a Zabovci, v nichž se na masopustní úterý tvořily spontánní průvody karnevalových masek doprovázených kapelami. Tradice pomalu mizela a lidé začali přemýšlet nad tím, jak ji zachránit a uvést znovu v život. Významnou postavou v historii Kurentovanja byl jeho neúnavný organizátor a kulturní historik Drago Hasl (1900–1976). Právě on navrhl někdy kolem roku 1970, že by událost měla být pojmenována podle nejznámější masky, tak se zrodilo Kurentovanje. V Ptuji se konal první organizovaný karneval v roce 1960, v roce 2010 tedy slavil již půl století.
Masek bývá samozřejmě během masopustu v ulicích Ptuje mnohem více. Tradiční je například maska medvěda, jehož honák bývá převlečen za cikána, což připomíná starou tradici, kdy cikáni předváděli ochočeného tančícího medvěda po vesnicích pro obveselení rolníků. Další maskou je Zeleni Juril, tedy Zelený Jiří, jehož oblečení symbolizuje ústup zimy a příchod jara – pod maskou se obvykle ukrývá chlapec a bývá v zeleném a omotaný břečťanem. Zelený Jiří symbolizuje i ochranu dobytka, koní a lidí mj. před hady. Populární je „baba nosi deda“ tedy převlek, v němž stará babička nosí svého manžela v koši na zádech. Neočekávejte ovšem stařenky nosící chlapy na zádech, vše je převlek. Obyvatelé Dornavy nedaleko Ptuje zase během karnevalu představují cikánský průvod s pestře zdobenými povozy a tradiční cikánská řemesla – věštění, muzikantské výstupy, krádeže slepic, prodej cetek.
Z náměstí Slovenski trg se vydávám po Grajske ulici směrem k hradu, je to jen kousek do kopce. Z hradu je pěkná vyhlídka dolů na červené střechy starého města a… jaké v něm nacházím pouto s českou historií! V roce 1656 získal rozsáhlé pozemky v okolí Ptuje i hrad hrabě Walter Leslie, dobrodruh, pocházející ze skotského klanu Leslie. Život ho zavál daleko od rodného Skotska, do střední Evropy, do Čech. Čtyřiadvacet let předtím, než koupil panství v Ptuji, bojoval Walter Leslie ve službách Valdštejnova švagra Adama Erdmana Trčky v hodnosti oberwachtmeistera. O dva roky později se ale Walter Leslie ocitl na druhé straně a patřil společně s podplukovníkem Johnem Gordonem k hlavním organizátorům vraždy Valdštejna a jeho věrných včetně samotného Trčky, kterého Leslie a jeho muži zavraždili neozbrojeného na slavnostním banketu ještě před Valdštejnem. Za své „zásluhy“ o Valdštejnovu smrt obdržel Walter Leslie zámek v Novém Městě nad Metují, kde se usadil jeho synovec James Leslie (Walter Leslie zemřel bezdětný). Každopádně to Walter Leslie dotáhl daleko, před jeho jménem stojí dokonce – polní maršál. Stal se rytířem Řádu zlatého rouna a císařským vyslancem v Cařihradu. Walter Leslie se také výhodně oženil s vévodkyní Annou Francescou von Dietrichstein (Ditrichštejnové vlastnili mj. Mikulov, Boskovice, Polnou, Libochovice, Budyni nad Ohří) a když v roce 1802 vymřela přímá větev Leslieho příbuzných, Ptuj zdědili právě Ditrichštejnové.
Na hradě je vystavena největší sbírka historických hudebních nástrojů ve Slovinsku, která jako by navazovala na Orfeovu tradici, však vystavují i pozůstatky římských tibií (aulos řecky, tibia latinsky, řecký dechový hudební nástroj).
Ptuj se chlubí nejstarším vinným sklepem ve Slovinsku – oficiálně pochází z roku 1917, ovšem jeho dávnější stopy se ztrácejí až ve středověku, pravděpodobně kolem roku 1239, kdy byl v Ptuji založen klášter františkánského řádu minoritů. Právě františkáni (podobně jako dominikáni) vlastnili už od středověku v okolí Ptuje rozsáhlé pozemky, pěstovali víno a budovali první sklepy. Ve sklepě nazvaném jednoduše Ptujský sklep (Ptujska klet) je uchováván i nejstarší ročník vína ve Slovinsku, právě z roku 1917, takové víno ale neuvidíte a neochutnáte (dá-li se pít).
Víno se pěstuje všude kolem Ptuje – především východním a jižním směrem. Slovinsko má tři vinařské regiony: Primorsko, Posavje a Podravje, názvy není asi nutné upřesňovat, první leží u moře, další dva v okolí řek Sáva a Dráva. Ptuj leží na Drávě a vinařský region Podravje má sedm podoblastí, mezi nimi Haloze jižně od Ptuje a Ljutomer-Ormož východním směrem, kde se vinice táhnou až do městečka zvaného Jeruzalem. Navštívit Ptuj a neochutnat víno, které zde pěstovali už dávno před Římany Ilyrové a Keltové, to by byl hřích. A mezi vinicemi se báječně jezdí na kole, malebné nizoučké kopce v okolí Ptuje, Jeruzalema i v kraji Haloze, nabízejí dostatek cyklostezek i vinařských stezek. Na svazích kopců nazvaných Slovenske Gorice se nejen rodí báječné víno, ale obklopují je také krásné staré legendy. Jedna z nich vypráví, že původní kapli Panny Marie Sedmibolestné v Jeruzalemě založili křižáci vracející se z bojů ve Svaté zemi. Dodnes je poutním místem. Slýchal jsem, že místní lidé žijí nejšťastnějším životem ve Slovinsku, protože žijí na jednom z nejkrásnějších míst ve světě. To není legenda, to je doporučení.
Praktická záležitost na závěr – kde se v Ptuji ubytovat. Muzikafe bych nenazval bizarní podnik jako Lonely Planet, takový výraz může leckoho zmást. Tedy alespoň nikoli ve smyslu výstřední, divný. Lépe – neobyčejný. A to již okolnostmi svého vzniku, kdy se manželé po roce toulání světem rozhodli, že přivedou svět k sobě domů. Mnohé z toho, co hosté uvidí, uslyší, poznají, jsou právě jejich nápady a dílo jejich rukou. V Muzikafe se konají koncerty, literární večery, výstavy, pokoje září mnoha barvami (ladícími), působí excentricky, jako by se člověk opravdu ocitl někde uprostřed uměleckého světa. Příjemné je posezení na slunečné terase (příjemné je i večer bez slunce). A kdo přijede koncem srpna, Muzikafe je jedním z center Dnů poezie a vína. Jednou větou – Muzikafe je místem setkání mladých a kultury. I starším vstup doporučuji. Muzikafe najdete na Vrazov Trg v centru města. Ve středověku se na tomto náměstí zpracovávaly kožešiny a kůže. Vrazov Trg nese jméno Stanka Vraze, slovinsko-chorvatského básníka 19. století.
Petr Nejedlý
Další články nejen ze Slovinska na www.cestomila.cz.
