Výstava fotografií
Na festivalu představí své fotografie Richard Jaroněk v nové kolekci pod názvem:
Magnificent 24 — 24 pozoruhodných podmořských fotografií.
Samotný autor o svých fotografiích říká: „Jako hrdý rodák z valašských Vizovic se musím svému rodnému městu omluvit. Osudem se mi nestaly ‘kotáry’ s ovečkami, ale hlubiny neprozkoumaných oceánů.
Potápím se k těm nejnebezpečnějším tvorům, kteří mokrý svět obývají a mé srdce již dávno ‘spolkl’ ten nejdravější tvor této planety — žralok. Ponory se 400 miliónů let starým predátorem jsou vždy sázkou do loterie a není nad fascinující moment, kdy mi žralok dovolí, abych se jej dotkl. Není to jen pouhý kontakt ve smyslu letmého pohlazení, ale ovládání a komunikace skrze body, kterými je monstrum hlubin vybaveno v blízkosti stovek zubů. “Možná lidská úchylka,” řekl by jeden, a jak jednou o mně napsal novinářský kolega: ‘Richard Jaroněk miluje nenáviděná zvířata!’
Je pravdou, že tam, kde pro mnohé hranice kontaktu se zvířaty končí, já zapínám fotoaparát. V místě, kdy se začne opovrhovaná hyena přibližovat, udělám krok vpřed. V monentě, kdy jsou žraloci zahnívající návnadou na hladině tak rozdivočení, nasazuji si výstroj a skáču do vody. Dívat se do očí písečné zmiji, když víte, že její jed lehce ukončí vaše sny či krmit z ruky sibiřského tygra.… To jsou momenty, které mě nepopsatelně nabíjí energií. V těchto situacích necitím žádný strach a věřím, že existuje něco ‘mezi nebem a zemí’, kdy může obyčejný lidský suchozemec komunikovat i s Velkým Bílým žralokem.
Čím více se potápím a jezdím do opuštěných koutů světa zjišťuji, že pojem ‘Příroda’ začíná geometrickou řadou mizet. Žraloci, kterým sotva dáme jméno a začínáme je identifikovat, jsou urychleně vybiti. Populace ryb jsou nenávratně zdecimovány a oceány vymírají. Lidská rasa se chová ke své stvořitelce jako ten největší bastard, který kdy by stvořen. Není tvor, který by s takovou chutí ničil a zabíjel.
Uvědomuji si, že svět, jaký znali naši rodiče a jaký ještě s ‘odřenými lokty’ poznáváme my, naše děti už neuvidí. Jednou se nás zeptají proč a my se propadneme hanbou. Jedinné co přispěje k naší útěše bude pár zažloutlých fotografií podivných tvorů. Jako vousatí staříci budeme sedět se svými vnoučaty na kolenou a ukazovat jim jak vypadal lev, tuňák či žralok, který přežil dobu ledovou a éru dinosaurů, ale neobstál posledních padesát let našeho neomezeného běsnění.
Prohlédněte si pozorně ‘24 pozoruhodných’ zvířat. Některá již bylá zabitá ze strachu či pro zábavu a jiná uhynula v akváriích k naší potěše.
‘Magnificent 24’ je střípkem barevnosti naší mokré planety a pořád jsou ještě místa, kde můžeme takový svět objevit.“
Richard Jaroněk
